Ty tři okamžiky spolu zdánlivě nesouvisí. Snad jen tak, že se mi přihodily poprvé. Poprvé jsem večer před prvním jarním dnem zažil chumelenici, že jsem málem přestal věřit v konec zimy. Poprvé jsem pak o den později uviděl křehkou dívku, jak se vrhá do pět stupňů chladné vodní lázně městské přehrady a udělá si pár otužileckých temp jen tak, pro radost. A poprvé jsem den poté, shodou okolností na své 45. narozeniny, objevil po pěti letech pařez stromu, který jsem kdysi poprvé sám pokácel. Všechno je přece jednou poprvé.
Poprvé…
Poprvé…
