Před blikající obrazovkou automatické plničky lahví upravuje Sofoklis Panajotos parametry tlaku a doby, které potřebuje red ale, jedno z dvanácti piv, která vyrábí jeho minipivovar Septem. "Tento sektor je na velkém vzestupu," říká. Před deseti lety, na počátku hospodářské krize, tento drobný podnikatel vsadil na pivo a založil minipivovar na rodinném pozemku na ostrově Euboia, vzdáleném asi 200 kilometrů od Atén. "Tehdy to byl bláznivý nápad, dívali se na mě jako na mimozemšťana," vzpomíná Panajotos, jenž teď také vede Svaz řeckých pivovarníků. Vystudoval chemii a dříve pracoval ve vinařství, které zkrachovalo, píše agentura AFP.

Za posledních deset let, poznamenaných nejhorší depresí v současné řecké historii, musely skončit desetitisíce středně velkých podniků a prudce vzrostla nezaměstnanost. Minipivovary však z toho dokázaly těžit. Snížení dovozu prospělo místním produktům včetně sektoru alkoholických nápojů.

"V době krize se zvyky změnily: poptávka se dnes soustřeďuje více na produkty vyrobené v Řecku, jako je domácí pivo, které jsou levnější. Je to zároveň způsob, jak podpořit místní ekonomiku," vysvětluje Jannis Kefalis. Před třemi lety odešel z Atén a na ostrově Ikaria v Egejském moři založil s přáteli pivovar. Nazval ho Ikariaki. Dnes vyváží své pivo Ikariotissa do Německa a počítá s exportem do Švédska, Kanady a USA.

V kontinentálním Řecku a na egejských a Jónských ostrovech je dnes 45 minipivovarů, zatímco před deseti lety jich byl sotva tucet, uvádí Panajotos, jehož podnik produkuje 1,2 milionu lahví piva, zatímco před deseti lety to bylo 80 000 lahví.

Minipivovar vznikl i v centru Atén. Christos Vasiliadis, majitel značky Noctua, spoléhá na zvýšení poptávky po kvalitním pivu a zaměřil se na produkci silnějších piv typu ale a india pale ale, která obsahují více chmelu a alkoholu než jejich bratranci typu pale ale. Chce, aby se Řekové seznámili s jinými pivy, než je nejrozšířenější ležák.

Pivo, které Řekové pijí nejvíce, vyrábí jeden z předních pivovarů v zemi Athinaiki. Minipivovary lákají zákazníky na nové chutě, kořeněné nebo ovocné, vycházející z místních produktů, jako jsou citrusové plody nebo med, uvádí Jannis Marmarelis.

Milovník piva Spyros Paraskevopulos rád objevuje v regálech supermarketů místní piva: "Jejich chuť se liší region od regionu."

Řecko však nemá kulturu piva. Tradičně produkuje víno a anýzové ouzo nebo pálenku cipuro. V žebříčku konzumentů piva v Evropě je mezi posledními, stejně jako Francie nebo Itálie. Vypije se tu v průměru 35 litrů piva na osobou za rok. A pivo z minipivovarů představuje jen jedno procento z celkového množství.

Sofoklis Panajotos kritizuje přílišné zdanění piva v Řecku, které rozvoji pivařské kultury nepřeje. Jeho cílem je dosáhnout modernizace řeckého zákona o pivu z počátku minulého století, který považuje za zastaralý.

Související