Umělce Jiřího Příhodu a Lukáše Hofmanna, dva laureáty Ceny Jindřicha Chalupeckého, od sebe dělí celá jedna generace, přesně 27 let. Za tu dobu se současné umění výrazně proměnilo, stejně jako jeho postavení ve společnosti.

Jiří Příhoda (1966) začínal svou kariéru na počátku 90. let jako sochař, který okamžitě zaujal tehdejší scénu svými terénními intervencemi i technicky náročnými objekty pro galerie. V roce 1997 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Na pražské Akademii výtvarných umění studoval u Aleše Veselého v ateliéru monumentální tvorby. Ateliér po něm převzal jako pedagog, před několika lety se odstěhoval do texaského Austinu. V současnosti se věnuje realizaci objektů na pomezí umění a architektury a pro J&T Banku momentálně buduje "příbytek pro Mars" v pražské Rustonce.

Jaká je pro tebe jako vzdáleného umělce současná situace v Česku?

Jsem součástí napůl nefunkční generace 90. let, která se sice kolem své pětadvacítky ocitla v něčem jako disidentském snu, ale co si budeme namlouvat, ještě celé devadesátky byly všechno jiné než za komoušů vysněný svobodný a otevřený kapitalistický systém. Nultá dekáda a tato dekáda je tím pádem pro moji generaci hodně dlouhá kocovina po flámu 90. let, kdy jsme na kapitalismus jen koukali nebo si na něj hráli. No a většina vrstevníků z mé generace se z této kocoviny už bohužel nevzpamatuje… Vzpamatovali se jen ti, kdo to mají v krvi, ti nám nyní vládnou a jejich většinová obhroublost je úměrná marasmu, ze kterého vzešli. Pořád je to ale ve srovnání s hrůzami za našimi humny u nás takový pohodový "hobbitland", který má svoje kouzlo, a nikdy již nestihnu mít v USA nebo Číně tolik přátel a blízkých lidí jako v Česku. A nikdy nebudu litovat těch 90. let − taková dekáda se přihodí jednou za život, pokud vůbec.

J&T Banka Art Index 2019

Index, který připravuje J&T Banka ve spolupráci s portálem ART+, popisuje vývoj na současné výtvarné scéně. Jde o aktuální pořadí českých výtvarníků narozených po roce 1950, sestavené na základě jejich aktivní účasti ve výtvarném provozu. Index vychází z předpokladu, že hodnotu umění nelze objektivně změřit, lze však posuzovat úspěšnost umělecké kariéry. Zohledňuje účast na výstavách a bienále, výtvarná ocenění, zastoupení galeriemi a další umělecké počiny (například knižní monografie či realizace ve veřejném prostoru). První desítku pro rok 2019 tvoří (umělec, technika, dosažené skóre):

◼ 1. Eva Koťátková (36), socha/koncept, 3001
◼ 2. Jiří Kovanda (65), koncept, 2742
◼ 3. Kateřina Šedá (41), akce/koncept, 2359
◼ 4. Zbyněk Baladrán (45), koncept, 1926
◼ 5. Krištof Kintera (45), socha, 1613
◼ 6. Dominik Lang (38), socha/koncept, 1263
◼ 7. Jakub Nepraš (37), intermedia, 1110
◼ 8. Jiří Thýn (41), foto/koncept, 1074
◼ 9. Jiří David (62), malba/socha, 1057
◼ 10. Josef Bolf (47), malba, 1037

Co jsi v minulém roce realizoval a jaké projekty tě čekají letos?

Velmi mě potěšila spolupráce s Adamem Budakem, který mě vyzval k účasti na VI. Biennale Gherdëina v Dolomitech. Postavil jsem jim tam novou dřevěnou verzi svého projektu příbytku z roku 2014 nazvanou Dio­genův sud. Adam tomu dal podtitul "Poet­ry Pavilion" a skutečně byl takto použit během dvoudenní vernisáže − pro performativní čtení, řečeno jazykem současného umění. Krajina Dolomit je jako sen a mohl jsem svůj sud nainstalovat s úžasným výhledem na jejich lokální mytickou horu Sassolungo, kam by jinak žádnou architekturu nepustili. V Praze vůbec nedoceňujeme kurátorské kvality Adama Budaka − toto jeho bienále, které bylo zahájené "pouliční" operou se současnou "vážnou" hudbou, bylo jednou z nejkrásnějších akcí současného umění, kterých jsem se kdy zúčastnil. Před Vánocemi se městys Ortisei ve Val Gardeně rozhodl, že si tam můj "Diogenův sud" nechá.

Druhou akcí, která mě dost potěšila, bylo dokončení makety finálního projektu mPOD − příbytku pro Mars, na kterém pracuji už dva roky, a to v muzeu Czech China Contemporary v Pekingu. Tato maketa se zároveň stala součástí výstavy s čínskou hvězdou, videoartistkou Ma Quisha a stoupající mladou sochařskou hvězdou Xu Šengem. Výstavu kurátoroval přední čínský kurátor Wu Hongliang.

Velkou radost mi rovněž udělala první plná výstavní sezona mé programové linie alternativaARCHA v rámci Kulturáku Archa v obci v Lubné mezi Litomyšlí a Poličkou, kde se mi narodily děti, odkud mi poté utekla manželka zpět do Ameriky a kde mám nyní své české studio. V Arše se mi podařilo dát dohromady tři výstavy − nové projekty mých generačních souputníků Mileny Dopitové, Markéty Othové a Jiřího Straky.

Letos mě čeká dokončení zmíněného příbytku pro Mars do administrativního areá­lu Rustonka v pražském Karlíně. Ne již pouze makety, ale ostrého díla, které je technicky velmi náročné. Pokud to dám dohromady za prostředky, které mám k dispozici, a v ucházející kvalitě, spadne mi velký kámen ze srdce.

Také mě čeká opus magnum č. 2 mé dosavadní kariéry v roli architekta výstavy vizuálního umění. Mám tu čest dělat s Otto Urbanem celé čtvrté patro Veletržního paláce pro umění 19. století. S tímto uměním jsem vyrostl během svých studií na střední škole Hollarce, tak je to pro mě vlastně taková úplně neuvěřitelná práce. Prostor Veletržáku je ale tak těžký a pro tohle umění tak nevhodný − snad si na tom nevylámu zuby.

A moc se těším na již plně zabukovaný program na letošek pro alternativuARCHA (Kateřina Vincourová, David Černý, Krištof Kintera a Alena Kotzmannová).

Máš svého galeristu tady či jinde ve světě? Potřebuješ či potřeboval bys ho a proč?

Mám několik možností tady v Česku, a pokud to nebude některý z nich vyžadovat, nejsem zatím nucen se někomu absolutně upsat, což je v mém věku a na naší mikroscéně dost ožehavá a vlastně neřešitelná situace. Moc bych ho ale potřeboval v Americe. V USA je to základní podmínka pro existenci aspoň napůl profesionálního umělce. Tam to "z ulice" prostě nedáte, nebo jen za cenu nepředvídatelných rizik, která si může dovolit 25letý, ale ne 50letý s manželkou a dvěma dětmi na krku.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.