Právními aspekty obchodu s uměním jsme se začali zabývat v nových tržních podmínkách po roce 1989. Jelikož u nás ale žádný trh s uměním neexistoval, trvalo dlouho, než se ustavily profesionální parametry, a dodnes řešíme rezidua morálně zastaralých a pro současnou situaci nedostatečných zákonů. Neznalost pravidel, neexistence jasných a rychle dostupných právních manuálů způsobuje, že na trhu působí řada podvodníků a že obecně lidé mají v investice do umění nedůvěru.

K tomu přispívá i nedostatečný zájem státu na vzdělávání a podpoře zásadních veřejnoprávních institucí v oboru. Stát dosud také neposkytuje žádné motivující daňové úlevy pro sponzory umění.

Pokusíme se dotknout tří zásadních témat spojených s nákupem uměleckých děl a nabídnout rychlou a účinnou radu, případně navrhnout cestu, jak se ke správným informacím dostat.

Právní terminologie

Padělek (falzum, falzifikát) lze terminologicky vymezit jako napodobeninu jiného předmětu, který je významně hodnotnější než padělek, pořízenou neoprávněně, z neetických anebo zištných důvodů. V případě uměleckých děl hovoříme nejčastěji o záměrné věrné napodobenině – kopii konkrétního díla či cenného předmětu. Popřípadě může jít o stylovou napodobeninu, kdy je nepůvodní dílo vytvořeno určitou technikou, barvami či jinými charakteristickými prvky tak, aby působilo jako dílo konkrétního autora, předmět z určitého období nebo provenience. Zvláštní kategorií stylové napodobeniny je dodatečná asignace díla odpovídajícího historicky a technikou provedení jinému – známějšímu a hodnotnějšímu – autorovi (falsignace).

Český právní řád pojmy "umělecké dílo", "falzifikát" anebo "padělek" legálně nezná, ačkoliv se ve svém přirozeném významu v různých obměnách (výtvarné dílo, dílo výtvarného umění, předmět kulturní hodnoty, umělecké dílo) používají v řadě právních předpisů – například v autorském zákoně, zákoně o státní památkové péči, zákoně na ochranu spotřebitele (zde jde však spíše o padělek výrobku nebo zboží chráněného ochrannou známkou), zákoně o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v trestním zákoníku a podobně. Dle § 271 odst. 1 trestního zákoníku: "Kdo padělá výtvarné autorské dílo nebo napodobí výtvarný projev jiného autora v úmyslu, aby nové dílo bylo považováno za původní dílo takového autora, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty."

Zdroj: JUDr. Jan Kozubek (advokátní kancelář Becker a Poliakoff), JUDr. Jindřich Kalíšek (KKCG Group).

Věčný problém s padělky

Příběh první: Když Janě zemřel tatínek, známý malíř, v dědickém řízení na ni přešla autorská práva. A protože byl opravdu slavný, dostávala každý měsíc požadavky vystavovatelů na různá jeho díla, ale také informace, že se na trhu objevují kopie jeho děl. Jako vlastník autorských práv se v konkrétní kauze, kdy prodávající nabízel ke koupi falzum, obrátila na právní kancelář a podala trestní oznámení. Případ se soudí už více než dva roky a majitel falza uspěl s odvoláním. Přestože Jana nejlépe ví, že obraz nenamaloval ani nepodepsal její otec, její svědectví nestačí. Soudu nestačil ani znalecký posudek, a tak se musí udělat další. Trochu nelogické je, že dalšího znalce si vybral obžalovaný.

Protože nám tento příběh slouží jako příklad, nebudeme se zabývat tím, jak ho správně rozmotat. Chceme pouze naznačit, že čím více se rozrůstá byznys s uměním, tím lépe by měl být právně ošetřen. Jelikož se v tomto obchodě projevují stále nové a nečekané otázky, je potřeba některé zákony inovovat.

Ve světě už probíhají odborné diskuse, jak například řešit problematiku dočasných děl (ta, která nejsou z trvanlivých materiálů, po čase mění svou konzistenci, mají být znovu přesně rekonstruována) nebo pravidla pro vlastnictví vzácných děl. Také otázka kompetence soudních znalců − u nás je na pořadu dne v jiných kauzách, ale týká se právě tak zásadně i umění − začíná být relevantní. Napodobeniny novodobých děl mohou být vytvořeny tak dokonalou technikou, že by je nemusel poznat ani sám autor.

Dvojice právníků Jan Kozubek a Jindřich Kalíšek před pěti lety zpracovala návodný seriál o falzech, znaleckých posudcích a znalcích pro server Artplus. Je aktuální i dnes. Mimo jiné v něm konstatují skutečnost, která stále platí: "Patrně jen málokterý sběratel může prohlásit, že nekoupil či neměl ve své sbírce falzum, a obdobně jen nemnohý obchodník s uměním se může pochlubit, že nikdy nenabízel nepravé dílo." Podle zahraničních odborných studií tvoří padělky stále až 40 procent obchodu s uměním.

U nás se nejvíce setkáváme s padělky umělců moderny první poloviny 20. století, jejichž díla jsou na trhu nejžádanější. Krátká porevoluční historie uměleckého byznysu dokonce zaznamenala případ zcela nově vytvořeného a "zapomenutého" prvorepublikového umělce Kečíře, autora kubistických expresí, jemuž jeho stvořitelé vymysleli celý životopis, monografii i hrob a vydali i několik svazků "starého" Tomanova slovníku, kam jeho heslo zařadili. Nebýt to trestný čin, protože na prodeji obrazů se podvodníci obohatili, byl by to dnes dokonalý umělecký projekt.

Na trhu se dodnes setkáváme s falzy Chittussiho, Lady, Filly, Procházky, Josefa Čapka, Špály, Zrzavého, Kupky, Toyen či Šímy, kopírují se však i méně slavní autoři, u kterých je vysoká pravděpodobnost, že se jejich původ nebude příliš odborně zkoumat.

Neexistuje také žádná správná rada, jak se padělkům vyhnout. Jak víme z médií, falza procházejí i známými renomovanými institucemi.

Zákon o státní památkové péči ukládá práva a povinnosti vlastníkům těch uměleckých děl, která byla prohlášena kulturní památkou (z nich zmiňme především povinnost o chráněné dílo náležitě pečovat, zajistit jeho ochranu před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením a povinnost nabídnout příslušné dílo při každém prodeji nejdříve státu).

Pro přeshraniční obchod s uměním nejpodstatnější omezení obsahuje zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, který zapovídá vývoz uměleckých předmětů starších 50 let a hodnotnějších 30 tisíc korun (v případě maleb), respektive 10 tisíc (v případě grafik a jiných drobnějších děl).

Pokud má nový majitel díla pochybnosti o pravosti i znaleckém posudku, má na opětovné přezkoumání jen tři roky, což je doba promlčení. Po dobu zkoumání je doporučováno dát dílo do úschovy třetí osobě, nejlépe právníkovi, který má možnost vést úschovu hmotných statků.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • V placené části se dočtete mimo jiné o tom, že právní vakuum v oblasti prodeje uměleckých děl by mohl pomoci zaplnit nový zákon o soudních znalcích, jehož příprava v současnosti finišuje.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.