Právními aspekty obchodu s uměním jsme se začali zabývat v nových tržních podmínkách po roce 1989. Jelikož u nás ale žádný trh s uměním neexistoval, trvalo dlouho, než se ustavily profesionální parametry, a dodnes řešíme rezidua morálně zastaralých a pro současnou situaci nedostatečných zákonů. Neznalost pravidel, neexistence jasných a rychle dostupných právních manuálů způsobuje, že na trhu působí řada podvodníků a že obecně lidé mají v investice do umění nedůvěru.

K tomu přispívá i nedostatečný zájem státu na vzdělávání a podpoře zásadních veřejnoprávních institucí v oboru. Stát dosud také neposkytuje žádné motivující daňové úlevy pro sponzory umění.

Pokusíme se dotknout tří zásadních témat spojených s nákupem uměleckých děl a nabídnout rychlou a účinnou radu, případně navrhnout cestu, jak se ke správným informacím dostat.

Právní terminologie

Padělek (falzum, falzifikát) lze terminologicky vymezit jako napodobeninu jiného předmětu, který je významně hodnotnější než padělek, pořízenou neoprávněně, z neetických anebo zištných důvodů. V případě uměleckých děl hovoříme nejčastěji o záměrné věrné napodobenině – kopii konkrétního díla či cenného předmětu. Popřípadě může jít o stylovou napodobeninu, kdy je nepůvodní dílo vytvořeno určitou technikou, barvami či jinými charakteristickými prvky tak, aby působilo jako dílo konkrétního autora, předmět z určitého období nebo provenience. Zvláštní kategorií stylové napodobeniny je dodatečná asignace díla odpovídajícího historicky a technikou provedení jinému – známějšímu a hodnotnějšímu – autorovi (falsignace).

Český právní řád pojmy "umělecké dílo", "falzifikát" anebo "padělek" legálně nezná, ačkoliv se ve svém přirozeném významu v různých obměnách (výtvarné dílo, dílo výtvarného umění, předmět kulturní hodnoty, umělecké dílo) používají v řadě právních předpisů – například v autorském zákoně, zákoně o státní památkové péči, zákoně na ochranu spotřebitele (zde jde však spíše o padělek výrobku nebo zboží chráněného ochrannou známkou), zákoně o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v trestním zákoníku a podobně. Dle § 271 odst. 1 trestního zákoníku: "Kdo padělá výtvarné autorské dílo nebo napodobí výtvarný projev jiného autora v úmyslu, aby nové dílo bylo považováno za původní dílo takového autora, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty."

Zdroj: JUDr. Jan Kozubek (advokátní kancelář Becker a Poliakoff), JUDr. Jindřich Kalíšek (KKCG Group).

Věčný problém s padělky

Příběh první: Když Janě zemřel tatínek, známý malíř, v dědickém řízení na ni přešla autorská práva. A protože byl opravdu slavný, dostávala každý měsíc požadavky vystavovatelů na různá jeho díla, ale také informace, že se na trhu objevují kopie jeho děl. Jako vlastník autorských práv se v konkrétní kauze, kdy prodávající nabízel ke koupi falzum, obrátila na právní kancelář a podala trestní oznámení. Případ se soudí už více než dva roky a majitel falza uspěl s odvoláním. Přestože Jana nejlépe ví, že obraz nenamaloval ani nepodepsal její otec, její svědectví nestačí. Soudu nestačil ani znalecký posudek, a tak se musí udělat další. Trochu nelogické je, že dalšího znalce si vybral obžalovaný.

Protože nám tento příběh slouží jako příklad, nebudeme se zabývat tím, jak ho správně rozmotat. Chceme pouze naznačit, že čím více se rozrůstá byznys s uměním, tím lépe by měl být právně ošetřen. Jelikož se v tomto obchodě projevují stále nové a nečekané otázky, je potřeba některé zákony inovovat.

Ve světě už probíhají odborné diskuse, jak například řešit problematiku dočasných děl (ta, která nejsou z trvanlivých materiálů, po čase mění svou konzistenci, mají být znovu přesně rekonstruována) nebo pravidla pro vlastnictví vzácných děl. Také otázka kompetence soudních znalců − u nás je na pořadu dne v jiných kauzách, ale týká se právě tak zásadně i umění − začíná být relevantní. Napodobeniny novodobých děl mohou být vytvořeny tak dokonalou technikou, že by je nemusel poznat ani sám autor.

Dvojice právníků Jan Kozubek a Jindřich Kalíšek před pěti lety zpracovala návodný seriál o falzech, znaleckých posudcích a znalcích pro server Artplus. Je aktuální i dnes. Mimo jiné v něm konstatují skutečnost, která stále platí: "Patrně jen málokterý sběratel může prohlásit, že nekoupil či neměl ve své sbírce falzum, a obdobně jen nemnohý obchodník s uměním se může pochlubit, že nikdy nenabízel nepravé dílo." Podle zahraničních odborných studií tvoří padělky stále až 40 procent obchodu s uměním.

U nás se nejvíce setkáváme s padělky umělců moderny první poloviny 20. století, jejichž díla jsou na trhu nejžádanější. Krátká porevoluční historie uměleckého byznysu dokonce zaznamenala případ zcela nově vytvořeného a "zapomenutého" prvorepublikového umělce Kečíře, autora kubistických expresí, jemuž jeho stvořitelé vymysleli celý životopis, monografii i hrob a vydali i několik svazků "starého" Tomanova slovníku, kam jeho heslo zařadili. Nebýt to trestný čin, protože na prodeji obrazů se podvodníci obohatili, byl by to dnes dokonalý umělecký projekt.

Na trhu se dodnes setkáváme s falzy Chittussiho, Lady, Filly, Procházky, Josefa Čapka, Špály, Zrzavého, Kupky, Toyen či Šímy, kopírují se však i méně slavní autoři, u kterých je vysoká pravděpodobnost, že se jejich původ nebude příliš odborně zkoumat.

Neexistuje také žádná správná rada, jak se padělkům vyhnout. Jak víme z médií, falza procházejí i známými renomovanými institucemi.

Zákon o státní památkové péči ukládá práva a povinnosti vlastníkům těch uměleckých děl, která byla prohlášena kulturní památkou (z nich zmiňme především povinnost o chráněné dílo náležitě pečovat, zajistit jeho ochranu před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením a povinnost nabídnout příslušné dílo při každém prodeji nejdříve státu).

Pro přeshraniční obchod s uměním nejpodstatnější omezení obsahuje zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, který zapovídá vývoz uměleckých předmětů starších 50 let a hodnotnějších 30 tisíc korun (v případě maleb), respektive 10 tisíc (v případě grafik a jiných drobnějších děl).

Pokud má nový majitel díla pochybnosti o pravosti i znaleckém posudku, má na opětovné přezkoumání jen tři roky, což je doba promlčení. Po dobu zkoumání je doporučováno dát dílo do úschovy třetí osobě, nejlépe právníkovi, který má možnost vést úschovu hmotných statků.

Věřte odborníkům

Příběh druhý: Teoretička umění Anna je uznávanou odbornicí na mezinárodně uznávaného umělce XY. Protože se jeho díla prodávají za horentní sumy, které stále rostou, je často žádána o znalecký posudek ke konkrétním dílům v prodeji. Obrátil se na ni také nový majitel jednoho díla XY, který k němu chtěl mít odborné potvrzení. Anna mu ale musela pravdivě potvrdit, že dílo není pravé. Majitel toto sdělení neunesl, a tak na ni podal trestní oznámení. Soud se táhl dlouho. Od té doby Anna odmítá dělat jakékoli posudky.

V seriálu Jana Kozubka a Jindřicha Kalíška jsou popsány velmi podrobně všechny možné problémy se znaleckými posudky, které mohou kupce laika potkat. Právníci konstatují také, že již v červnu roku 2014 ministerstvo spravedlnosti zahájilo přípravu nového právního předpisu o soudních znalcích, který má nahradit 50 let starý a dnešním podmínkám nevyhovující zákon.

Daňové zvýhodnění mecenášů se nechystá

Na aktuální daňová pravidla podpory umění v Česku jsme se zeptali Jakuba Skřejpka, ředitele Bohemian Heritage Fund – jednoho z nejstarších nadačních fondů u nás, který sdružuje mecenáše.

◼ Jakým způsobem je daňově zvýhodněn ten, který podporuje umění jako mecenáš?
Mecenáši umění si mohou hodnotu daru, který musí být veden jako bezúplatné plnění, poskytnutého kulturním institucím do určité výše odečíst od základu daně.
◼ Může si také sběratel koupí umění daňově ulehčit?
Bohužel ne, sběratel umění je v tomto případě investor a kupec, zatímco prodávající, tedy typicky galerista či přímo umělec, přijaté peníze zdaní. Jde tedy o úplně stejný případ jako nákup jakéhokoliv zboží.
◼ Chystá se nějaký nový zákon, který by na sponzory umění myslel?
Žádný zásadní nový zákon se zatím nechystá.

Přitom subjekt obchodu s uměním − tedy umělecké dílo − se dnes běžně nakupuje v on-line aukcích či na jiných internetových platformách nebo je možné si ho zapůjčit na určitý časový limit. Protože však není jasně vymezeným "zbožím" s pevně stanovenou cenou, bývá jeho hodnota stanovena vždy subjektivně. Ovlivňují ji faktory jako sláva umělce, jeho zastoupení v důležitých veřejných sbírkách, dosažené ceny v aukcích. Hodnotu tedy nikdy nejsme schopni stanovit "správně", každou chvíli se totiž mění. Znalecký posudek nám sice slouží k rozpoznání pravosti díla, ale víme, že i některá odborná pracoviště na rozbor uměleckého díla, jako má například Národní galerie, nejsou neomylná. Technologie určené k analýzám se zdokonalují, stejně tak se však zdokonalují technologie výroby falz.

V budoucím zákoně je otázkou dosavadních sporů míra zodpovědnosti znalce. Jak řešit například možnost, že se znalec skutečně nezáměrně, ale fatálně splete? U současných forem umění je to možné. Nemůže existovat žádný dlouhodobě funkční manuál, který by jednoznačně dílo určil a zařadil, či dokonce ohodnotil. Uměleckým dílem totiž dnes může být i vůně, která zbyla po vystoupení performera.

Zákon řeší jednotné kvalifikační požadavky pro vstup do profese znalce, dále posílení dohledu nad znalci, znaleckými ústavy i nově zavedenými znaleckými kancelářemi. Jeho cílem je zvýšit kvalitu znaleckých posudků. Žadatelé budou nově povinně procházet vstupní zkouškou, která prověří jejich všeobecné vědomosti o znalectví, základní znalosti procesních právních předpisů i odborné znalosti z oboru, kterému se budou věnovat. Dohledové orgány budou náhodně kontrolovat vybrané posudky u každého znalce i kanceláře, a to alespoň jednou za pět let. Přísnější budou také peněžní pokuty pro znalce. Znalcům změna přinese navýšení odměn, a to ze současných 100 až 350 korun na hodinu na 300 až 550 korun.

Počítalo se, že nový zákon o soudních znalcích nabude účinnosti již počátkem letošního roku, tento termín se však o rok posunul. Podle aktuálního vyjádření ministerstva spravedlnosti by zákon měl postoupit do třetího čtení již v březnu.

Po projednání Poslaneckou sněmovnou záleží, jak se k návrhu postaví Senát a prezident. Pokud půjde vše hladce, bude vyhlášen ve Sbírce zákonů již v dubnu nebo květnu.

Na konci minulého roku zákon například připomínkoval a doplnil jednou větou Jakub Michálek z pirátské strany ve smyslu, který je důležitý také pro umění: pokud totiž "podklady nebo metoda neumožňují znalci vyslovit jednoznačný závěr, uvede znalec skutečnosti snižující přesnost závěru".

Do budoucna by také soudci neměli pokládat znalecký posudek za jediný směrodatný a konečný a mohli by zkoumat předmět sporu i dalšími způsoby.

Nový zákon pamatuje také na odpovědnost znalců. Právníci Kozubek a Kalíšek k tomu uvádějí: "Obecně je stanovena odpovědnost znalce (§ 21), pokud způsobí újmu v souvislosti s výkonem znalecké činnosti. Znalec dále může vypracováním nekvalitního znaleckého posudku spáchat přestupek (pokud nevykonává znaleckou činnost s odbornou péčí, nezávisle, nestranně nebo znalecký posudek nebude obsahovat všechny náležitosti − blíže v § 39), za který mu ministerstvo bude moci uložit peněžitou sankci. Pokud by znalec závažným způsobem porušil nebo opakovaně porušoval povinnost stanovenou zákonem o znalcích, ministerstvo by znalci mohlo odebrat licenci (rozhodnout o zrušení oprávnění vykonávat znaleckou činnost). Poslední rovinou odpovědnosti je trestněprávní, kdy už dnes je nepravdivý znalecký posudek trestným činem, což zůstane i nadále zachováno."

Napříště by tedy zákon mohl v případě umění řešit nízkou vypovídací hodnotu znaleckých posudků, za které nenesli odborníci téměř žádnou zodpovědnost. Hodnota neboli cena díla se posudkem nedá potvrdit, stále mluvíme pouze o pravosti díla. O ceně rozhoduje pouze trh.

Mohu dát umění do daní?

Příběh třetí: Michal chtěl koupit své ženě k Vánocům výjimečný dárek. Věděl, že se jí líbil jeden nevelký obraz v soukromé galerii v Praze. Vydal se do galerie, zjistil však, že sice dostane certifikát pravosti, ale ne daňový doklad a platit může jenom hotově. Dost se naštval, a protože znal způsob, jak se dostat přímo k autorovi díla, neváhal se obrátit přímo na něho. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že obraz získá za poloviční cenu než v galerii i s autorským certifikátem, ale platit může zase jenom cash a bez dokladu.

Obecně se dá říci, že kupovat umělecká díla přímo od žijících autorů je nejjistější nákup. Ani po třiceti letech volného obchodu se u nás nevytvořil západní model galeristů, kteří řeší veškerý prodej i licenci umělců, jež smluvně a s jasně formulovanými podmínkami zastupují. Pokud u nás některé privátní galerie konkrétní autory zastupují, jde výhradně o jejich vzájemnou domluvu a respekt. Umělci i tak mohou řešit své obchody sami.

Divoké prodeje z devadesátých a nultých let máme za sebou. Lze říci, že spíš než kupující poškodily umělce. Díla prodaná s jednoduchými smlouvami a nevyřešenými licenčními podmínkami byla postupně přeprodávána a nabízena v aukcích − často za mnohem nižší ceny, než byly pořizovací. Umělce poškodil také fakt, že si nezajistili podmínky k dalšímu přístupu k dílu, které již nevlastní, ale chtějí ho například na své retrospektivní přehlídce vystavit.

V současné době je nejlepší jít se v případě nákupu poradit s odborníky. Zavedené instituce, galerie, aukční síně, odborníci, všichni, kdo jsou v oboru známí a respektovaní, vám neporadí špatně. Cena v galerii je zcela korektní i s její provizí; solidní autor by v podstatě měl mít za totožné dílo stejnou cenu v galerii jako jinde. Kupní smlouvu, certifikát, znalecký posudek a všechny dostupné informace o historii díla je opravdu dobré shromáždit a také uložit. Budou se hodit přinejmenším vašim dědicům. Veškerý tento servis dnes výše zmíněné instituce připravují klientům jako samozřejmost. (Ale přesto je nutná obezřetnost, jak ukázal nedávný případ bankéře Pokludy, který prodával VIP klientům Komerční banky padělané obrazy.)

Ani Michal z našeho příběhu, ani nikdo jiný u nás dnes nemůže při nákupu uměleckých děl získat výrazné daňové zvýhodnění. Něco sice lze odečíst ze základu daně, to ale nestojí za řeč. Mecenáše umění, kteří podpoří darem konkrétních uměleckých děl či darem finančním například veřejnoprávní sbírku, žádné významné daňové úlevy nečekají. Ani projednávaný zákon o znalcích neobsahuje žádné řešení daňových úlev.

jarvis_5c923faf498e11e9dcad1071.jpeg
Až po dražbě Kupkova obrazu Tvar modré v roce 2012 ministerstvo kultury potvrdilo, že jde o kulturní památku. Adolf Loos Apartment and Gallery se poté domáhala zrušení památkové ochrany obrazu soudně.
Foto: ČTK
jarvis_5c923faf498e11e9dcad1075.jpeg
Van Goghovy Slunečnice, jeden z nejslavnějších a nejdražších obrazů na světě byl dlouho v podezření, že je padělkem. Jeho pravost definitivně potvrdili až v roce 2002 experti z Van Goghova muzea.
Foto: ČTK
Související