Navzdory kyselině, kterou na ni stříkaly konspirační weby a šašci na výplatní pásce vládní strany Směr, vyhrála Zuzana Čaputová první kolo prezidentských voleb. Protože představuje změnu, po které slušná část země prahne.

Přesvědčila lidi, že na křižovatce po roku vraždy si vybírá cestu slušnosti, práva a pravdy. Že může být protiváhou těch, kdo konspirují, podvádějí a rozkládají právní stát.

Přesvědčila, že bude schopna udržet mafiánské praktiky daleko od prezidentského paláce.

Vítězství Zuzany Čaputové nebyla volba menšího zla. Země si ji sebevědomě vybrala. Ti, kteří hodili její jméno do volební urny, to pravděpodobně nedělali s trpkou příchutí kompromisu nebo viny.

Nemusela oponentům podvodně zakřivovat nos na fotografii, ani je špínou natřít tak, až by byli k nepoznání.

I když se Maroš Šefčovič dostal do druhého kola, favoritem voleb byl jen na krátkou dobu. To ještě před tím, než svá evropská témata ostříhal jako dlouhé nehty a oblékl si jánošíkovský kroj. Aby byl polopatisticky slovenský. Necítil se v takové roli zrovna pohodlně, ale scénáři, který mu psal sám Robert Fico, neřekl ne.

A to se nezmění ani v druhém kole. I když je dobrou zprávou, že to je Šefčovič, nikoli Štefan Harabin nebo Marian Kotleba, kdo bude soupeřem Čaputové. Že země řekla fašistovi ne. I tomu, kdo se bez ostychu snažil vemluvit se Kotlebovým voličům.

Na druhé straně je dvojciferné číslo pro nahnědlou a hajlující část politiky vážný důvod k zamyšlení: co se to líhne v hnízdech slovenské frustrace?

Je zřejmé, že konspirátoři, zoufalci, lháři a ti, kdo se přisáli na vládu Směru, zamoří před druhým kolem kampaň tak, aby oslovili v některých voličích nejnižší pudy. Ale touha po slušné politice se s největší pravděpodobností i přes tento nános prodere.

Převzato ze serveru deníku SME. Text byl přeložen do češtiny.