Heleno, když jsme si spolu povídaly naposledy, zmínila jste, že architektura je pro vás stále číslem jedna a produktový design jakýmsi jejím příjemným protipólem. Jak je tomu dnes?

Za tu dobu se situace trochu změnila. Architektuře se věnuji pořád, ale design? Chce se mi říci, že z miminka je dítě školou povinné...

Před sedmi lety jsme poprvé vystavovali v Paříži dámský budoár Lola. Od té doby jsem se tam už několikrát vrátila.

Ať už samostatně nebo v rámci Czech Selection jsem měla výstavy také v Miláně, Londýně, Monaku, Budapešti, Šanghaji … Můj nábytek se prodává v Rakousku, Itálii, Polsku, ale rovněž v San Francisku nebo v Číně. A před čtyřmi lety se mi povedlo otevřít i vlastní showroom v Praze na Letné.

Vaše tvorba má výrazně ženský prvek. Je romanticky něžná, a přitom si stále udržuje praktický význam. Pere se i ve vás osobně romantická duše s tou, která stojí nohama na zemi?

Nejsem romantik, ale poetik. Myslím, že je docela dobré, minimálně pro mě, mít nohy na zemi a hlavu v oblacích. Žije se mi s tím docela dobře.

Připadá mi, jako by jednotlivé kousky vyprávěly příběh. Je to o Audrey? Možná Hepburn? Anebo o Mademoiselle Giselle?

Ano, příběhy jsou na začátku všeho. Každý kus pak vypráví ten svůj. Například dámská ložnice Audrey je mojí poctou Audrey Hepburn … možná i Audrey Tatou? To nechme na úvaze ostatních. Ložnice Audrey je totiž o ženském snění, tajemství, kráse. Stůl Mademoiselle Giselle je naopak pojmenován podle mé lásky z dětství − Václava Neckáře, který ve své písni zpívá ,Máš chůzi gazel' … A stejné gazelí nohy má i tento jídelní stůl. Kolekci EmilyJarmilyCecily jsem věnovala babičkám všehomíra. Mojí babičce Emílii … babičce fotografky Bet Orten Jarmile … Houpací křeslo Koko je pro změnu o vzpomínkách na loňské léto, o vůni řeky, o sklenici utopenců. A nesmím zapomenout na stojací lampu Má drahá, protože ta je o vztahu: "Jsem světlo tvých dnů i nocí …" "Jistě, má drahá!" Je to dialog nejenom mezi svítidlem a jeho vlastníkem, ale hlavně mezi ženou a mužem.

Helena Dařbujánová několika slovy

Vystudovala Fakultu architektury na ČVUT Praha.

Přestože, jak sama říká, nic nečekala, za design má na kontě šest cen EDIDA (Elle Decor International Design Awards).

Za svůj nejlepší design považuje svoje děti. Nejenom proto je ráda za nápad, ze kterého vzešel gaučík Golden Kids.

Na co je nejvíc pyšná? Že si dokázala jógou vyléčit astma.

Když jste zmínila muže, nezanedbáváte je ve své tvorbě tak trochu?

Lidé se mě ptali, kdy připravím něco pro muže. A tak vznikl Oto(wo)man, gauč pro velké muže aneb za vším hledej ženu. Je to takový trůn pro muže, s vyšším sezením než jsme zvyklí, očalouněný francouzským vlněným sametem. Šlo mi hlavně o komfortní pocit muže, aby se cítil i seděl pohodlně − a hlavně důstojně. Jako velký muž. Ke spolupráci jsem oslovila svého syna Matyáše Chocholu, aby pro gauč připravil kolekci soch žen, které gauč ponesou. Ženy to jsou každopádně zlaté, veselé a spokojené, které ví, že podporovat svého muže není nic proti jejich rovnoprávnosti a svébytnosti, a které ví i to, že se jim muž za jejich podporu ve zlatě odvděčí. Zkrátka, že v partnerském vztahu je ze všeho nejdůležitější láska. Mezi zlatými ženami najdete jogínku, mořskou pannu, sfingu, kytaristku, Niké samothráckou a ženu kubistickou. Je na každém muži, aby si vybral ty své dvě, které ho ponesou. Neboť každý muž chce mít doma zlatou ženu. A nejlépe dvě.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se