Kancelář koučky Ivy Pondělíkové připomíná galerii kříženou se šamanským doupětem. V rohu stojí kus tiskařského lisu a na něm dřevěná busta s názvem Vrány v hlavě. Hned vedle má své místo vúdú panenka s nápisem exlover, tedy bývalý milenec. Celou scenerii doplňuje zelené sezení posprejované slovy "psycho křeslo". "Žádné čarování ode mě ale nečekejte. Snažím se naopak dělat koučování co nejcivilnější," říká Pondělíková.

Třiapadesátiletá jednatelka firmy ČNP Consulting a bývalá spolumajitelka obchodní sítě Manufaktura pomáhá lidem řešit složité životní situace. "Často jsme svazováni egem, které nám říká musíš nebo nesmíš. Ptáme se, co na naše rozhodnutí řeknou ostatní, ale zapomínáme na to, co opravdu chceme my. A to lidem pomáhám najít," popisuje Pondělíková.

Vašimi klienty jsou hlavně manažeři. Vy jste v Manufaktuře řešila podobné problémy jako oni. S čím jste bojovala nejvíc?

V roce 1991 jsme s mým tehdejším partnerem Karlem Němečkem založili firmu Manufaktura, která je dnes známá hlavně jako výrobce kosmetiky. Začínali jsme ale s tradičními řemeslnými výrobky. První obchod jsme otevřeli v centru Prahy. Po roce a čtvrt už jsme měli 12 prodejen a za pár let i obchod v Japonsku. Pracovalo pro nás asi 100 lidí a já měla na starosti jejich řízení. Jenže jsem nevěděla, jak na to, a nevěřila jsem si. Výsledkem bylo, že jsem na ně pořád křičela. Jen jsem kritizovala a byla jsem opravdu hnusná, přitom jsem se bála, že mě neposlechnou. Byl to důsledek malého sebevědomí. Chovala jsem se přísně, ale nejradši bych někam utekla.

Iva Pondělíková

◼ Iva Pondělíková působí jako koučka a jednatelka poradenské společnosti ČNP Consulting.
◼ Vede také projekt Psychotéky, který nabízí rozvojové kurzy pro veřejnost, výtěžek z nichž putuje na dobročinné účely.
◼ V minulosti spoluzakládala obchodní síť Manufaktura.
◼ Vystudovala Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ráda běhá, a to i maratony. Zkušenosti z trénování a závodů využívá také ve své práci.

Iva Pondělíková, koučka a jednatelka poradenské společnosti ČNP Consulting.
Foto: HN – Milan Bureš

Kdy jste si uvědomila, že děláte něco špatně?

Začala jsem chodit na různá školení, jak vést lidi. Všechno to bylo víceméně k ničemu, až jsem se jednou dostala na výcvik koučů, a to mě nadchlo. Zjistila jsem, že alternativou k mému křičení je partnerský dialog, který má mnohem větší efekt. A že mi to překvapivě jde. Tehdy ve mně začala zrát myšlenka založit divizi rozvoje. A tak uvnitř Českého národního podniku, pod který Manufaktura spadá, vznikla samostatná firma ČNP Consulting.

Tehdy jste se tedy naplno začala věnovat koučování?

Právě že ne. Založila jsem poměrně velkou poradenskou firmu se 30 lidmi. Místo abych koučovala, jsem vedla konzultanty a hledala zákazníky. A když už jsem si našla chvíli na sezení s klienty, což mě opravdu bavilo, tak mi zase nezbýval čas na organizační věci. Bylo to hodně frustrující období a do toho se mi narodila dcera. Odešla jsem na mateřskou a najala si šéfa, který ale vedení firmy nezvládal. Kolegové mi proto neustále volali, ať se vrátím. Takže když bylo dceři devět měsíců, začala jsem znovu pracovat na plný úvazek. Bytí s ní jsem tak obětovala firmě. V době, kdy jí byl asi rok, jsem byla na pokraji vyhoření. Zpětně lituji, že jsem s ní nestrávila víc času, když byla malá. Tehdy jsem ale nevěděla, co vím teď. Že pokud se chci věnovat koučování, musím mít menší firmu nebo dobrého šéfa. A neuměla jsem si říct: Ivo, děláš maximum, víc už nestihneš. S tím se u manažerů setkávám velmi často. Pracují na dvě stě procent, aby firma šlapala, ale pořád to není dost dobré. A nikdy nebude, dokud si sami neřeknou, že to musí stačit.

Povídáte svým klientům o této zkušenosti?

Koučové nepracují se zkušeností, tím bychom klienty ovlivňovali. Když za mnou přijde žena, která řeší, jak skloubit rodinu s kariérou, nemohu jí vyprávět svůj příběh. Tím bych jí ukazovala jen jednu cestu. Pokud se mi svěří, že jí všichni říkají, ať zůstane doma s dítětem, ptám se: A co chcete vy? Jdeme mimo ego, které nám našeptává: měla bych, neměla bych, musím, nesmím. Postupně třeba dojdeme k tomu, že pro ni bude nejlepší, když se vrátí do práce. Bavíme se samozřejmě i o tom, jak to udělat tak, aby i její dítě bylo šťastné. Rozhodně však nepracujeme jen s jednou možností, kterou si přeje okolí.

O vysvobození ze spárů ega jste napsala i knížku Egootroctví. Jak vůbec ego funguje?

S egem je to trochu "jako u blbejch". Vytváří nám v hlavě lživé konstrukce a dělá z nás bezmocné otroky. Začíná to už v dětství, kdy nám říkají, že dospělým se neskáče do řeči nebo že o koláč si nesmíme říct sami, ale musíme počkat, až nám ho nabídnou. A nikdy nevíte, která z těchto situací zakoření v dítěti strach, který si přenese i do dospělosti. A pak se třeba bojí říct svůj názor na poradě nebo požádat šéfa o zvýšení platu.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.