Zdi Amerického centra Praha od 27. února zdobí série dvaceti fotografických portrétů. Vypráví příběhy lidí, kteří utekli do Ameriky před totalitou. Výstavu připravil fotograf Jiří Doležel, jenž coby předseda olomouckého sdružení Stopy paměti od roku 2008 shromažďuje vzpomínky odpůrců extrémních ideologií. „Expozice Češi v Americe zachycuje tři zásadní emigrační vlny Československa, kdy lidé utíkali před nacisty, komunisty a ruskými tanky,“ líčí fotograf, který se za jednotlivými protagonisty vydal přímo do USA a za soubory portrétů obětí nacistické a komunistické perzekuce získal několik ocenění Czech Press Photo.

„Novodobá historie mě předtím vlastně trochu míjela. Kdysi jsem ale dlouhodobě pobýval v Nizozemsku, v době, kdy se připomínalo výročí invaze v Normandii z 6. června 1944. Tehdy jsem si uvědomil, že se děje něco výjimečného – moji nizozemští vrstevníci to intenzivně prožívali, bavili se o tom a vtahovali do tématu i mě,“ vzpomíná autor projektu na okamžik, kdy mu došlo, jak málo události české historie v naší společnosti rezonují, zejména u mladé generace. Existuje totiž spousta lidí, kteří o nacistické a komunistické minulosti nemají ani základní znalosti.

Tento stav se Jiří Doležel pokusil změnit právě prostřednictvím fotografických portrétů pamětníků a rozhovorů s nimi. Poprvé byla část výstavy představena už loni 17. listopadu, nyní je soubor kompletní. „Vznikly živé fotografie potažené laminem, které se dají snadno srolovat, aby mohla výstava pohodlně a co nejrychleji doputovat do USA,“ pokračuje Doležel s tím, že s kolegy intenzivně pracuje na tom, aby se soubor v budoucnu objevil také v českých centrech za Atlantikem.

Leopold Pospíšil (1923), New Haven
Leopold Pospíšil (1923), New Haven
Foto: Jiří Doležel

Amerika nám dala šanci

Projekt iniciovala řada vzájemně provázaných okolností – ať už to byly první výpravy Jiřího Doležela do Ameriky před dvaceti lety, víceméně náhodná setkání s českými exulanty, či vznik sdružení Stopy paměti, které mapuje osudy emigrantů pocházejících z Olomoucka a nyní žijících po celém světě. „V rámci činnosti našeho spolku jsem se setkal také s emigranty, kteří se do Česka v 90. letech buď vrátili natrvalo, nebo přijeli aspoň na návštěvu,“ vzpomíná.

Kontakty se samozřejmě neobjevovaly najednou, neexistuje žádná tajemná komnata s jejich jmenným seznamem.

Jednotlivé střípky se nakonec spojily dohromady a fotograf se do Ameriky před třemi lety vypravil znovu, tentokrát už s cílem vytvořit konkrétní sérii rozhovorů s vybranými aktéry. A cesta k nim podle očekávání nebyla vůbec jednoduchá. „Celý projekt vyžadoval velkou trpělivost. Kontakty se samozřejmě neobjevovaly najednou, neexistuje žádná tajemná komnata s jejich jmenným seznamem,“ říká Jiří Doležel s nadsázkou.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Který z příběhů byl v projektu klíčový?
  • Co si myslí Jiří Doležel o americké společnosti?
  • Proč jeden z pamětníků Jiřímu Deleželovi téměř vynadal?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se