Občané Evropy. Pokud si dnes dovoluji obrátit se přímo na vás, nečiním tak pouze ve jménu dějin a hodnot, které nás spojují. Ale proto, že situace je naléhavá. Za několik týdnů proběhnou evropské volby, které budou rozhodující pro budoucnost našeho světadílu.

Ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná. A přitom ještě nikdy nebyla v takovém ohrožení.

Jeho symbolem se stal brexit. Symbolem krize Evropy, která nedokázala reagovat na potřebu národů domoci se ochrany ve vztahu k velkým otřesům současného světa. A také symbolem evropské pasti. Pastí není příslušnost k Evropské unii, je to lež a neodpovědnost, které ji mohou zničit. Kdo řekl Britům pravdu o jejich budoucnosti po brexitu? Kdo s nimi hovořil o ztrátě přístupu k evropskému trhu? Kdo připomněl rizika pro mír v Irsku po návratu k hranicím minulosti? Uzavírat se do nacionalismu nic nepřináší; znamená to odmítat to, co existuje, ale nic jiného nenabízet. A tato past ohrožuje celou Evropu. Ti, kdo zneužívají nenávist, slíbí cokoliv i za pomoci nepravdivých informací.

Emmanuel Macron (41)

◼ V květnu 2017 se stal vůbec nejmladším prezidentem v moderních dějinách Francie.


◼ Narodil se v roce 1977 v městě Amiens na severu Francie. Absolvoval pařížskou univerzitu Sciences Po a později ještě prestižní školu pro vysoké úředníky, budoucí premiéry a prezidenty – ENA ve Štrasburku.


◼ Pracoval jako bankéř v investiční bance Rothschild. V roce 2006 se setkal s pozdějším socialistickým prezidentem Francoisem Hollandem. Nejprve působil jako jeho ekonomický poradce, pak byl v jeho vládě ministrem hospodářství.


◼ V květnu 2016 založil politické hnutí En Marche! (Vpřed!), které podle jeho slov neleží "nalevo ani napravo" v politickém systému. O rok později vyhrál prezidentské volby, v nichž získal přes 66 procent hlasů. Záhy proevropský a proreformní Macron se svým hnutím, nyní přejmenovaným na Republika vpřed!, ovládl i Národní shromáždění.


◼ Prosadil řadu reforem, například uvolnil sešněrovaný trh práce. Od loňského listopadu čelí demonstracím žlutých vest, které zprvu protestovaly proti zvyšování pohonných hmot, později proti nízké kupní síle. Macron slibuje do budoucna další probyznysové reformy, které by měly posílit konkurenceschopnost francouzské ekonomiky.

Tváří v tvář těmto manipulacím musíme zůstat neochvějní. Hrdí a jasnozřiví. V prvé řadě musíme říci, co je to Evropa. Jde o historický úspěch: usmíření zpustošeného světadílu díky nevídanému projektu míru, prosperity a svobody. A tento projekt nás i dnes nadále chrání. Která země může jednat sama tváří v tvář agresivním strategiím velmocí? Kdo může tvrdit, že je sám svrchovaný vůči gigantům v oboru digitálních technologií? Jak bychom odolávali krizím finančního kapitalismu bez eura, které dává sílu celé unii? Evropa, to jsou také tisíce každodenních projektů, které změnily tvář našeho území, je to zmodernizované gymnázium, postavená silnice, rychlý přístup k internetu, kterého jsme se konečně dočkali. Tento boj je každodenním závazkem, protože dokonalá Evropa, stejně jako mír, nejsou nikdy dosaženy s konečnou platností. Tento boj vedu jménem Francie a bez ustání, abych pomohl Evropě na cestě vpřed a hájil její model. Prokázali jsme, že to, o čem nám tvrdili, že je nedostižné − vytvoření evropské obrany nebo ochrana sociálních práv −, je reálnou možností.

Ale je třeba udělat ještě více a rychleji. Existuje i jiná past, a tou je status quo a rezignace. Tváří v tvář velkým otřesům světa nám občané velmi často říkají: "Kde je Evropa? Co dělá Evropa?" V jejich očích se stala trhem bez duše. Evropa však není jen trh, je to projekt. Trh je užitečný, ale nesmíme kvůli němu zapomenout na nezbytnost hranic, které chrání, a hodnot, které sjednocují. Nacionalisté se mýlí, když tvrdí, že hájí naši identitu odchodem z Evropy; neboť to evropská civilizace nás spojuje, osvobozuje a chrání. Ovšem ti, kdo by nechtěli nic měnit, se také mýlí, neboť neberou v potaz strach, který se šíří mezi našimi národy, stejně jako ignorují pochybnosti, které oslabují naše demokratické režimy. Nacházíme se v rozhodujícím okamžiku pro náš světadíl; v okamžiku, kdy musíme kolektivně vytvářet novou politiku, kulturu, tvář naší civilizace v měnícím se světě. Je to okamžik evropské obrody. Odolejme pokušení dát se na ústup a nechat se rozdělit; navrhuji vám, abychom se společně dohodli na obrodě pomocí tří ambicí. Těmi jsou svoboda, ochrana a pokrok.

Hájit naši svobodu

Evropský model spočívá v lidské svobodě, názorové různorodosti, tvůrčím přístupu. Naší první svobodou je svoboda demokratická, svoboda zvolit si ty, kdo nám budou vládnout, a učinit tak ve volbách, v nichž zahraniční mocnosti pravidelně usilují o získání vlivu na naše hlasování. Navrhuji vytvořit Evropskou agenturu pro ochranu demokracie, jež by každému členskému státu dala k dispozici evropské odborníky, kteří by jejich volební proces chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím. Ve stejném duchu nezávislosti musíme také zakázat financování evropských politických stran cizími mocnostmi. Na základě evropských pravidel nesmíme připustit jakékoli projevy nenávisti a násilí na internetu, neboť úcta k jednotlivci je základem naší civilizace, založené na důstojnosti.

Chránit náš světadíl

Evropská unie, založená na vnitřním smíru, zapomněla sledovat realitu tohoto světa. Žádné společenství však nevytvoří pocit sounáležitosti, pokud nevymezí prostor, v němž poskytuje ochranu. Hranice představují svobodu postavenou na bezpečnosti. Proto musíme přehodnotit schengenský prostor: všichni, kdo se na něm chtějí podílet, musí splnit podmínku odpovědnosti (důsledná kontrola hranic) a solidarity (stejná azylová politika, stejná pravidla pro přijímání a odmítání žadatelů). Musíme vytvořit společnou pohraniční policii a evropský azylový úřad, zavést přísné kontrolní povinnosti, aplikovat evropskou solidaritu, k níž přispívá každá země pod dohledem Evropské rady pro vnitřní bezpečnost − tváří v tvář migracím věřím v Evropu, která chrání jak své hodnoty, tak své hranice.

Stejné požadavky se musí uplatnit na obranu. V posledních dvou letech bylo dosaženo výrazného pokroku, ale je třeba udat jasný směr. Naše nezbytné povinnosti by měla ve spojení s NATO a našimi evropskými spojenci stanovit smlouva o obraně a bezpečnosti. Její součástí by mělo být zvýšení vojenských výdajů, aktivování doložky o společné obraně, Rada evropské bezpečnosti, do které by při přípravě našich kolektivních rozhodnutí bylo zapojeno Spojené království.

Naše hranice musí také zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž. Která velmoc na světě by byla ochotna pokračovat v obchodování s těmi, kdo nerespektují žádné z jejích pravidel? Nemůžeme si nechat všechno líbit a mlčet.

Musíme reformovat naši politiku hospodářské soutěže a na nových základech postavit naši obchodní politiku − postihovat nebo zakázat v Evropě činnost podniků, které narušují naše strategické zájmy a naše hlavní hodnoty. Těmi jsou normy pro životní prostředí či ochranu údajů a spravedlivé daňové odvody. A také zajistit, že v oblasti průmyslu a při veřejných zakázkách budou dodržovány evropské preference, tak jako to dělají naši američtí nebo čínští konkurenti.

Navázat opět na ducha pokroku

Evropa není druhořadá mocnost. Celá Evropa je předvojem, vždy dokázala definovat normy pokroku. Proto se musí zaměřit spíše na projekt konvergence, tedy sbližování a spolupráce, než konkurence. Evropa, kde vzniklo sociální zabezpečení, musí pro všechny pracovníky − od východu na západ, ze severu na jih − vytvořit sociální štít, který jim zaručí stejnou odměnu na jednom pracovišti a evropskou minimální mzdu, přizpůsobenou situaci každé země a každoročně kolektivně vyjednávanou.

Znovu nalézt ducha pokroku také znamená postavit se do čela ekologického boje. Budeme se moci podívat našim dětem do očí, pokud se nám nepodaří splatit náš klimatický dluh? Evropská unie musí stanovit, jaké jsou její ambice − bezuhlíkové technologie v roce 2050, o polovinu snížené používání pesticidů v roce 2025 −, a svou politiku přizpůsobit požadavkům, jež shrnuji do těchto bodů: Evropská banka pro klima, umožňující financovat ekologický přechod; Evropská jednotka pro hygienickou bezpečnost, jež posílí kontrolu našich potravin; nezávislé vědecké hodnocení látek nebezpečných životnímu prostředí a zdraví… Tímto zásadním požadavkem se musí řídit veškeré naše počínání: od centrální banky po Evropskou komisi, od evropského rozpočtu po investiční plán pro Evropu, všechny naše instituce se musí ve své činnosti zabývat otázkou klimatu.

Pokrok a svoboda znamenají moci žít z plodů své práce. Evropa musí předjímat situaci na trhu práce, aby mohla vytvářet pracovní místa. Proto musí nejen regulovat gigantické digitální firmy tím, že zavede evropský dohled nad velkými platformami (a musí urychleně postihovat narušování hospodářské soutěže a zajistit transparentnost jejich algoritmů…), ale také financovat inovace. Především tím, že bude dotovat novou Evropskou radu pro inovace, jež bude mít rozpočet srovnatelný s obdobnou institucí ve Spojených státech. Cílem je postavit se do čela nových průlomových technologií, k nimž patří třeba umělá inteligence.

Evropa, která hraje významnou roli ve světě, se musí obrátit k Africe čelem a uzavřít s ní pakt o budoucnosti. Potvrdit společný osud, ambiciózně podporovat její rozvoj − investice, partnerské vztahy mezi vysokými školami, vzdělávání mladých dívek…

Svoboda, ochrana, pokrok. To jsou pilíře, na kterých musíme vybudovat evropskou obrodu. Nemůžeme dovolit nacionalistům, kteří nenabízejí žádné řešení, aby zneužívali nenávist. Nemůžeme být náměsíčníky ochablé Evropy. Nemůžeme zůstat u rutiny a zaříkávání. Evropský humanismus vyžaduje konkrétní kroky. Všude se občané domáhají možnosti podílet se na změnách. Uspořádejme před koncem tohoto roku spolu s představiteli evropských orgánů a států Konferenci pro Evropu s cílem navrhnout veškeré nezbytné změny našeho politického projektu, a to bez jakýchkoli tabu, i za cenu změny smluv. Této konference by se nutně účastnili zástupci občanů, probíhala by slyšení akademiků, sociálních partnerů, představitelů náboženských a duchovních institucí. Určila by se na ní cestovní mapa pro Evropskou unii, která by tyto významné priority přetavila do konkrétních kroků. Nebudeme spolu vždy souhlasit, co je však lepší − strnulá Evropa, anebo Evropa, která občas nepostupuje kupředu stejným tempem, a přitom zůstává otevřená pro všechny?

V takové Evropě se národy skutečně znovu ujmou vlády nad svým osudem; v takové Evropě, tím jsem si jist, nalezne své jasné místo i Spojené království.

Občané Evropy, slepá ulička brexitu je poučením pro všechny. Vymaňme se z této pasti, dejme smysl nadcházejícím volbám a našemu projektu. Je na vás, abyste rozhodli, zda Evropa a hodnoty pokroku, které v sobě nese, mají být něčím víc než jen odbočkou v dějinách. To je volba, kterou vám nabízím, abychom společně narýsovali cestu evropské obrody.

© Project Syndicate

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru