Když se v roce 2015 poměrně náhle vydal výnos německého desetiletého dluhopisu z osmi bazických bodů až k jednomu procentu, dluhopisová investiční komunita se radovala. Sláva, přichází doba normalizace sazeb. Bolestivá pro současné držitele, slibná pro nové emise i investory. V té době jsem četl titulky, že sázka na pokles ceny německých dluhopisů je obchod dekády.
Jsme o čtyři roky dále a také o čtyři roky moudřejší. Po referendu o brexitu šly ceny desetiletého německého dluhopisu naopak nahoru − výnos se ponořil dokonce do záporu, přitom tu ještě krátce předtím byla naděje na růst sazeb. "Hokejka" zůstala jen na papíře a v dlouhodobých odhadech. Dnes si můžeme pořídit německé bondy s ročním výnosem 11 bodů! Na obzoru brexit (kupodivu málokoho vzrušuje) a významné evropské regiony na hraně recese. Naopak americko-čínská snaha o obchodní dohodu vypadá po posledním Trumpovu tweetu nadějněji.
Obávám se, že ECB promeškala příležitost navýšit sazby. Jsem přesvědčen, že by se vůbec nic ekonomicky podstatného nestalo, kdyby sazba ECB nebyla -0,4, ale třeba +0,4 procenta. Jen akcie evropských bank by zřejmě neuvízly na více než dvacetiletých minimech. Mario Draghi končí v čele ECB v říjnu. Asi nestihne zvednout sazby za celý svůj mandát. A bez zvýšení sazeb se nezvednou ani výnosy dluhopisů, ani ceny akcií finančního sektoru. Čekání na Godota pokračuje.
