Dát dohromady − až na pár výjimek − hlavy států či premiéry 28 členů Evropské unie a 21 států Arabské ligy je samo o sobě výkon, a už proto si nynější premiéra v egyptském Šarm aš-Šajchu zaslouží uznání.

Vždyť Arabská liga sahá od západoafrického Komorského svazu až po Omán na východě Arabského poloostrova a  osmadvacítka zahrnuje převážnou část zemí evropského kontinentu.

Ne každá premiéra je skvělé představení. Ale v si­tuaci, kdy přes Středozemní moře proudí zástupy uprchlíků, je jasné, jaký je jeden z podstatných problémů, které by se na summitu mohly a měly řešit.

Dosáhnout shody při tak velkém počtu účastníků je nanejvýš obtížné. Názorně to předvedlo Maďarsko, které se při debatě o verzích závěrečného dokumentu od počátku bránilo byť jen zmínce o imigraci. A takových střípků je ke složení shody zapotřebí mnoho. Na sever i na jih od Středomoří představuje migrace problém, ale těžko se hledá společná náprava. Evropané tvrdí, že je třeba začít v místě vzniku, ale narážejí na námitku, že například zřídit zadržovací centra převážně v arabských zemích znamená ponechat řešení na nich a jen na něj finančně přispívat. Proto si na sum­mitu Evropané vyslechli, že by se měli vynasnažit, aby v zemích, odkud se vydávají uprchlíci na cestu, vznikala pracovní místa.

Shoda panovala o problému mezinárodního terorismu a společné obavě, zda po vojenské porážce takzvaného Islámského státu nezesílí atentáty v arabských i v evropských zemích. V Šarm aš-Šajchu byla hodně cítit nejistota, jaké bude uspořádání v bašárovské Sýrii. Těžko hledat odpovědi, aniž by bylo slyšet hlas nepřítomného Íránu, Turecka nebo Ruska, o Izraeli nemluvě.

Měl summit smysl? Konkrétní výsledky se od něj očekávat nedaly, ale případy, kdy po nemastné neslané premiéře přišly vydařenější reprízy, se mohou přihodit nejen na divadle.