Prokázat švarcsystém je u řady oborů složité a inspektoři je raději ani nekontrolují, říká advokát Ondřej Chlada

Takzvaný švarcsystém má v Česku dlouhou tradici a stále to nevypadá, že by se jej v dohledné době podařilo zcela vymýtit. Firmy si jeho pomocí krátí daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění tím, že naoko odebírají služby od živnostníků, kteří ve skutečnosti pracují jako jejich zaměstnanci. Především u složitých a specializovaných oborů, jako je IT, je ale velmi náročné prokázat, že se firmy této formy nelegálního zaměstnávání dopouštějí. V účinném boji proti švarcsystému by přitom podle advokáta Ondřeje Chlady z advokátní kanceláře Randl Partners pomohlo snížení rozdílu mezi zdaněním zaměstnanců a živnostníků.

HN: Švarcsystém v Česku úspěšně bují, všichni o něm vědí, ale vymýtit se ho nedaří. Je skrytě tolerovaný?

Švarcsystém není žádná novinka. V Česku se objevil v 90. letech a už v té době byl podle daňových předpisů nelegální. Tehdy jím proslul podnikatel ve stavebnictví Miroslav Švarc, který mu dal jméno a který za to šel i do vězení. Víc medializované začalo téma být v roce 2012, kdy se švarcsystém stal nelegálním i podle pracovněprávních předpisů. Přišly tvrdé kontroly a výrazně vzrostlo i množství sankcí. Následně to přestalo být tak politicky zajímavé téma a kontroly se vrátily do normálu. Zákony ale švarcsystém nepovolovaly nikdy, a proto bych neřekl, že je skrytě tolerovaný. Problém je, že u některých oborů to nelze tak snadno prokázat a inspektoři tyto oblasti nekontrolují.

HN: Proč je to tak složité?

Když máte pásovou výrobu a pracují tam samí zaměstnanci či agenturní pracovníci a najednou se mezi nimi objeví podnikatel, tak je to jasné. Ale ajťák pracující na švarc­systém může snadno tvrdit, že je nezávislý programátor a dělá pro různé firmy. Běžný člověk složité práci IT expertů příliš nerozumí a neumí si představit, jak to funguje. Mnohdy jsou tam sice znaky vztahu zaměstnance a zaměstnavatele naplněny, ale prokázat to je náročné. Firmy to navíc často různě maskují. Proto se inspektoři zaměřují spíše na oblasti jako stavebnictví či výrobu, kde získají důkazy o nelegálním zaměstnávání snáze a kde se zároveň často objevují i případy cizinců pracujících načerno.

HN: A není to alibistický přístup?

Kontroly by se neměly vyhýbat žádnému oboru, byť je ten důvod čistě pragmatický. Třeba zmíněné IT je švarcsystémem proslulé, a pokud by se s tím nedělalo nic jen proto, že je to komplikované, tak je to samozřejmě špatně.

HN: Na hraně švarcsystému ale pracují i někteří advokáti.

Advokacie je svobodné povolání, které se řídí zvláštními předpisy. V zákoně o advokacii existuje institut trvalé spolupráce mezi advokáty, který s nadsázkou řečeno legalizuje švarcsystém. To má ale své důvody. Advokát je ze zákona povinen vystupovat samostatně ve vztahu ke klientovi a chránit jeho zájmy. Pokud by mu tedy nadřízený dal pokyny, které by byly v rozporu se zájmy klienta, tak je nesmí provést. A to je natolik velké specifikum, že advokacii z pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vyjímá. Vidle do toho ovšem hodila novela zákona o advokacii, která umožnila výkon tohoto povolání i v pracovním poměru. Kvůli zmíněným důvodům mi to ale přijde jako nesmysl.

HN: Jak častý je švarcsystém ve veřejné sféře?

Osobně jsem se s tím nesetkal, protože naše kancelář spolupracuje jen se soukromou sférou. Nicméně i o takových případech se v médiích psalo. A upřímně mě to ani nepřekvapuje. Může se to zdát absurdní, protože stát okrádá sám sebe. Ale vedoucí úřadů to mohou vidět úplně jinak. Když ušetří na svém úseku, tak jim v rozpočtu zbude víc peněz, takže pro ně to smysl má.