Existuje přísloví, které tvrdí: "darovanému koni na zuby nehleď," jímž lidová moudrost naznačuje, že i za starou herku by měl být obdarovaný rád, a tudíž by neměl hned řešit, jaké s ní bude mít dodatečné náklady, až pojde. Jak je vidět, lidová moudrost podcenila realitu, kdy má příjemce s darem víc problémů, než kdyby nic nedostal. Což ovšem neznamená, že je ochotný, svolný a morálně natolik pevný, aby dar odmítl.

V situaci "nešťastně" obdarovaného se dlouhodobě nachází Česká republika vůči penězům z evropských fondů.

Přestože je od začátku do dnešního dne a podle ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové i do roku 2027 bude čistým příjemcem peněz, neumí si s nimi poradit. Aspoň pokud posloucháme politiky. Na začátku vyjednávání o penězích pro další programové období si veřejnost vždy vyslechne, že nás Evropa chce obrat, ale my se nedáme. A nakonec to naštěstí dopadne vždycky dobře, peníze jsou a budou, ale je to boj. Ani průběh čerpání není jednoduchý: v minulosti třeba evropské fondy mohly za problémy s českým rozpočtem, protože se muselo najít oněch 15 procent, které k nim bylo zapotřebí přidat, aby se projekt mohl realizovat. Takže se kvůli tomu muselo za krize v letech 2010−2012 škrtat, přestože kdyby tyto peníze neexistovaly, tak by se škrtalo také a zřejmě úplně stejně.

Europeníze byly také příčinou masivní korupce v Česku, protože kdyby nepřišly, evidentně by nikdo nemohl podlehnout pokušení. Darované peníze také mohou za to, že Česko má spoustu věcí, které nepotřebuje, ale které musí aspoň pět let udržovat v chodu, i když je to drahé. Namátkou stačí třeba zmínit vědecká centra, jejichž počet by bohatě uspokojil i desetkrát větší zemi. I za to evidentně může Evropa. No a samozřejmě na konci období nastává hektické dočerpávání peněz, protože co se nestihlo za šest let, musí se stihnout v roce posledním. I zde není chyba v české nepřipravenosti, ale v tom, že Evropa špatně nastavila podmínky, všechno zbytečně kontroluje a některé programy si dokonce občas dovolí zastavit, když má pocit, že to s tím podváděním Česko přehání.

Ve skutečnosti si za všechny problémy s fondy může Česko samo. Nikdy nikdo Česku neříkal, že má mít 24 programů (v období do roku 2014) včetně těch regio­nálních, kde se kradlo nejvíc. Nikdo také Česku neříká, do jakých projektů má investovat a že Čapí hnízdo musí být nutně jedním z nich. To, že evropské fondy mají jít na vyrovnávání rozdílů mezi regiony, je jejich podstatou. Teď, v roce 2019, ministryně Dostálová tvrdí, že by evropské peníze měly v období 2020−2027 jít na výstavbu klíčové infrastruktury a pomoci se sociálním bydlením. To samé ovšem evropské peníze měly podporovat v letech 2014−2020. Výsledek? Zřejmě nula, když je potřeba to udělat znovu a lépe. Evropské peníze jsou aspoň prozatím darem, nikoliv však špatným. Tím je až způsob nakládání, se kterým si Česko neumí za mnoho let jejich přílivu poradit.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru