Dieter Kosslick byl viditelně pohnutý. Muž stojící v čele Berlinale, největšího mezinárodního filmového festivalu na světě, se během zahájení 69. ročníku berlínské přehlídky zároveň loučil. Se svým osmnáctiletým působením v čele akce, která každoročně prodá přes 350 tisíc vstupenek do kina. A která v sobotu rozdala své poslední ceny za Kosslickovy účasti.

"Náš berlínský medvěd ve zlatě a stříbře, tato naše nádherná trofej, je nejznámějším ambasadorem filmu," poznamenala předminulý čtvrtek během zahajovacího večera Berlinale předsedkyně vládní komise pro média a kulturu Monika Grüttersová na adresu festivalové sošky pro vítěze. A hned dodala: "Ale jen jeden člověk s ním může soupeřit a to je náš drahý Dieter."

Grüttersová vyzdvihla právě počet prodaných lístků "jako nejkrásnější kompliment" pro šéfa, jehož černý klobouk a rudá šála se na dlouhé roky staly neodmyslitelnou součástí festivalu. Za Kosslickovy účasti se opravdu z Berlinale stala obrovská akce, každoročně ji navštíví skoro 4000 novinářů, celkový počet diváků na všech projekcích dohromady se blíží půl milionu. Festival každoročně generuje obrat okolo 125 milionů eur. A přidružený filmový trh se stal druhým největším vůbec.

Ale na sklonku předloňského roku se také ozvalo 79 filmařů kritickým otevřeným dopisem namířeným proti řediteli festivalu. Zmiňovali, že za jeho éry ztratilo Berlinale dřívější uměleckou prestiž. A že až Kosslickovi skončí smlouva, bude přehlídka potřebovat "nový start".

Následně, v lednu minulého roku, bylo oznámeno, že nový start skutečně přijde v podobě Kosslickova nástupce, dosavadního ředitele festivalu ve švýcarském Locarnu Carla Chatriana. Ten si během pětiletého locarnského působení vybudoval respekt za odvahu a schopnost objevovat nové umělecky nekompromisní filmy a režiséry. Nyní ho však čeká kolos jménem Berlinale se svou specifickou dlouholetou agendou a důrazem nejen na estetiku, ale i na politiku.

Vítězové Berlinale

◼ Zlatý medvěd za nejlepší film:
Izraelské drama Synonyma od Nadava Lapida


◼ Velká cena poroty:
By The Grace of God režiséra Francoise Ozona


◼ Nejlepší režie:
Angela Schanelecová za film I Was At Home, But


◼ Cena pro nejlepšího herce a herečku:
Wang Ťing-čchun a Jung Mej za role v čínském dramatu Sbohem, synu


◼ Nejlepší scénář:
Maurizio Braucci, Claudio Giovannesi a Roberto Saviano za film Piraně


◼ Cena Alfreda Bauera:
Německý film System Crasher Nory Fingscheidtové


◼ Cena za umělecký přínos:
Norský film Out Stealing Horses od Hanse Pettera Molanda

Tím více pozornosti se upíralo na letošní "rozlučkový" ročník. A hned zahajovací film dánské režisérky Lone Scherfigové The Kindness of Strangers vyslal neblahý signál o kvalitě hlavní soutěže.

Demokracií proti snobství

Přitom právě toto drama o cizincích v New Yorku, které náhoda svede dohromady a kteří se k sobě chovají ohleduplně a solidárně, jako by vystihovalo charakter celé berlínské přehlídky. Ta se vždy − a za Kosslickova působení možná ještě výrazněji − charakterizovala jako demokratický a divácký festival, jako každému otevřená akce, protipól výlučných Cannes, kam se běžný smrtelník, který není filmovým profesionálem či novinářem, takřka nemá šanci dostat. S tím souvisí i upřednostňování politických témat jak v promítaných filmech, tak mimo kinosály.

Zároveň je však bohužel snímek The Kindness of Strangers smutným příkladem toho, že dobré úmysly nestačí. Což přeneseně platí pro celé Berlinale. Místní filmový trh a publikum rostou, umělecky se ale festival propadá. Dřívější "trojúhelník" nejprestižnějších přehlídek Cannes−Benátky−Berlín v posledních letech rozhodně nebyl rovnostranný. Zatímco benátský festival v uplynulých třech ročnících přinesl umělecky respektované tituly i hvězdná oscarová jména a přinejmenším "šlape na paty" festivalové jedničce ve francouzském Cannes, Berlinale ztrácí hvězdný lesk i světoznámé tvůrce.

Berlínský ředitel Kosslick má samozřejmě na své straně diváky. Včetně těch nejmenších. Místní programové sekce pro děti a mládež zvané Generace a Generace plus každoročně přitáhnou přes 50 tisíc dětských návštěvníků, žádný velký festival takovou pozornost nedospělému publiku nevěnuje. A Berlinale se nesnaží začleňovat jen ty nejmladší. V uplynulých ročnících otevíralo své sály zdarma uprchlíkům, letos nabídlo možnost vidět zdarma film o holokaustu sympatizantům a členům populistické nacionalistické politické strany AfD. Největší mediální ohlas této snahy otevírat dialog bohužel měl incident, při němž byli čtyři členové AfD napadeni právě při návštěvě tohoto snímku.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.