Josef Stehlík

předseda Asociace soukromého zemědělství ČR

"Nejdůležitější je podle mého názoru snížit českým farmářům byrokracii a administrativu. Zároveň potřebují méně nesmyslných kontrol, více prostoru pro nové podnikání a větší podporu odpovědného hospodaření. Odpovědného ke krajině, zdrojům, jako je voda či půda, a k venkovu jako sociálně-ekonomickému prostoru. Čeští sedláci potřebují možná i více respektu ze strany široké veřejnosti ke své práci, který si ale musí zasloužit především oni svým způsobem hospodaření a podnikání na venkově. Mnohem přijatelnější by byl stav, kdy by na našem území převažovaly rodinné farmy a byly rozprostřeny stejnoměrněji po celém venkově. Tím totiž dostává venkov, každá vesnice, mnohem větší šanci přímo participovat na příjmech, které se zde tvoří. To zkrátka velké holdingy nedokážou zajistit − vazbu na venkov, nejen zaměstnanecké příležitosti v několika střediscích své firmy, ale přímou práci a podnikání v konkrétní vesnici. To jsou klíčové věci ke zlepšení současné situace."

Jiří Krist

předseda Národní sítě Místních akčních skupin České republiky

Jiří Krist, předseda Národní sítě Místních akčních skupin České republiky
Jiří Krist, předseda Národní sítě Místních akčních skupin České republiky
Foto: archiv

"Stejně jako ostatní občanské či podnikatelské skupiny by ani čeští farmáři neměli žít a fungovat jen ve své bublině, ve svém uzavřeném profesním světě, ale měli by být plně zapojeni do dění v české společnosti. Zemědělci rádi tvrdí, že krmí český národ, ale oni ho nemají jen krmit, mají se spolu s ostatními zapojit do řady dalších věcí, které by národu a republice prospěly: tvorba a ochrana krajiny, rozvoj venkovské kultury, podíl na vzdělávání na venkově, ale také zajištění zdrojů vody, obrana půdy před chemizací a umrtvením nebo nabídka zajímavé a dobře placené práce i v těch nejmenších obcích. Čeští farmáři potřebují být součástí společnosti, pak se za ně tato společnost postaví, bude preferovat jejich zdravé a kvalitní potraviny před zahraniční konkurencí a nebude jim závidět 50 miliard korun ročních dotací, protože uvidí, že to jsou dobře vynaložené peníze. Jednou z cest českého zemědělství může být zaměření se na bioprodukci. Přestože nyní v zemědělském odvětví pracuje zhruba pouhých 100 tisíc lidí a dochází k postupnému odchodu pracovníků, nemusí to být trvalý stav. V souvislosti s robotizací se očekává odliv lidí z českého průmyslu a služeb a díky tomu se může obnovit zájem o práci v ekozemědělství."

Karel Havlíček

předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků

Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků
Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků
Foto: archiv

"Čeští farmáři nejsou plačky. V naší asociaci jich máme celou řadu a neslyšel jsem od nich žádné extra požadavky na dotace, mimořádnou podporu nebo speciální úlitby. To, co chtějí, nevybočuje z toho, co chce většina malých podnikatelů. Zjednodušit administrativu, eliminovat množství kontrol na nezbytné minimum a zajistit férové podmínky na trhu. Váží si toho, pokud se zdůrazňuje, že jsou základem zdravého venkova a lokálních produktů. I proto masivně medializujeme jejich příběhy, oceňujeme ty nejlepší z nich a nebojíme se opakovat, že si jejich práce vážíme a že je potřebujeme. Počet firem podnikajících ve venkovských regionech mírně roste a tradiční obor zemědělství se odráží ode dna. Situace se ale stabilizuje spíše u obcí nad 500 obyvatel, podnikání v menších vesnicích stále skomírá. Je důležité přesvědčit společnost, že rodinné firmy jsou základem každé stabilní ekonomiky, že má smysl zakládat rodinné živnosti, farmy i větší společnosti a že rodinné podnikání je založené na vysoké odpovědnosti ke svému okolí, že respektuje tradice a původní produkty a navazuje na to, co zde vytvořili naši předchůdci."

Jiří Sedláček

předseda Asociace farmářských tržišť ČR

Jiří Sedláček, předseda Asociace farmářských tržišť ČR
Jiří Sedláček, předseda Asociace farmářských tržišť ČR
Foto: archiv

"Dle mého názoru potřebují čeští farmáři tvrdá a pevná pravidla nastavená státní autoritou tak, aby jejich hospodaření na české půdě bylo co nejblíže hospodaření přirozenému a šetrnému. Ti, kteří to dodržují, potřebují podporu (zejména biofarmáři a malé rodinné statky). Jde o pěstování prospěšných plodin nejen z hlediska výživy a rozmanitosti, ale i eroze a zadržování vody. Velcí zemědělci, kteří obhospodařují velké celky, potřebují zkrotit ve věci používání nevhodné a toxické chemie na polích (pesticidy apod.), je třeba nastavit předpisy, a to přísné, tak, aby jejich počínání definitivně ctilo šetrné hospodaření. Je to mimo jiné tvorba a zachování remízků pro život zvěře, takzvané polní biopásy pro život užitečného hmyzu a polních ptáků, tvorba a zachování mokřadů a tůní pro život rozmanitých druhů vyskytujících se v této oblasti přírody a řada dalších věcí."

David Brož

prezident Společnosti mladých agrárníků ČR

David Brož, prezident Společnosti mladých agrárníků ČR
David Brož, prezident Společnosti mladých agrárníků ČR
Foto: archiv

"Farmáři jsou téměř ohroženým druhem, pesimistické statistiky hovoří přibližně o 1,5 procenta hospodařících lidí z celkové populace Česka. Většina lidí bohužel vidí na zemědělství zejména špatné věci, nikoliv ty dobré, jako je potravinová bezpečnost nebo nadstandardní welfare zvířat. Evropská unie má nejlevnější a nejbezpečnější potraviny. Nízká cena je způsobená především nastavením dotačního systému, který se může zdát poměrně štědrý, ale opak je pravdou. Zemědělští podnikatelé by bez těchto podpor byli na globalizovaném trhu téměř nekonkurenceschopní. Dle mého názoru je třeba apelovat na to, aby Češi kupovali kvalitní české potraviny a vkládali svou důvěru v jejich lokální producenty. Nejenže tržby zůstanou přímo ve vsi u místního zemědělského podnikatele, ale navíc tím dojde k odstřižení obchodního řetězce, který svým tržním chováním likviduje dodavatele. Dále jsme zrušením chovu prasat na dnešní úroveň pod 50 procent soběstačnosti přišli o cenný zdroj organické hmoty do půdy. Na nástupnické generaci bude obnovit živočišnou výrobu, a to především na jižní Moravě. Tím se dostáváme k problému, kterým je generační obměna. Mnoho starých sedláků nemá nástupce, ať už z důvodu nechutě vrhnout se do těžké práce, či naprosto jiného zaměření. Největší podíl na tom, zda se povede zachránit české zemědělství, bude mít paradoxně stát − ministerstvo zemědělství, a to jen kvůli tomu, zda bude ochotno pomoci v neúprosné válce na evropském potravinovém trhu. V tuto chvíli se to daří."

Související