Naděje české levice: Ministryní práce se Maláčová stala náhodou a až na druhý pokus. Teď si od ní ČSSD slibuje, že se jí podaří přilákat zpět voliče

Když se Jana Maláčová loni v létě ujala funkce ministryně práce a sociálních věcí, neznali ji ani mnozí spolustraníci z ČSSD. Ministerskou funkci přebírala s nálepkou politicky nezkušené úřednice narychlo zaskakující za Petra Krčála, který rezignoval kvůli nejasnostem ve své bakalářské práci. Po půl roce ve vysoké politice je sedmatřicetiletá Maláčová jednou z nejvýraznějších tváří chřadnoucí strany a podle mnohých také její poslední nadějí na záchranu.

Vlídný úsměv a klidný tón si při rozhovoru s HN ministryně udrží až do chvíle, kdy dostane otázku, zda jsou podle ní opravdu obědy zdarma ve školách potřeba i proto, aby se některé děti naučily jíst příborem. Ostře odpoví, že to je až ten poslední argument, a ukáže svoji ráznou tvář. Tu, kterou znají její mladí kolegové z ČSSD, tvář sebevědomé ženy s jasnými názory, sympatizující s feminismem. Názorové oponenty Maláčová tvrdě odráží, jindy reaguje ironickým smíchem. "Pan předseda tady přesvědčuje seniory, že jsou bohatí," reagovala minulý týden v České televizi na slova předsedy senátorského klubu ODS Miloše Vystrčila, že podíl lidí ohrožených chudobou je v Česku v mezinárodním srovnání nízký.

Mluví se o ní jako o autentické sociální demokratce, která se chce zastávat seniorů, handicapovaných, lidí pracujících za nízkou mzdu nebo sociálně slabých rodin. Její návrhy řešení sociálních problémů jsou ale někdy až příliš štědré a kritici ji také nešetří − nazývají ji soudružkou nebo Venezuelou, v odkazu na jihoamerický stát, který je i kvůli rozhazování v rozkladu. "Její protivníci by si měli uvědomit, že před nimi nesedí naivní děvče a že umí být ve vyjednávání tvrdá," říká exministr a nynější poradce Maláčové Zdeněk Škromach, který si ji pamatuje už z jejího rodného Uherského Hradiště.