Univerzita Karlova se nesmířila s rozhodnutím Miloše Zemana nejmenovat profesory fyzika Ivana Ošťádala a historika umění Jiřího Fajta, a tak podala na prezidenta dvě správní žaloby. Hlava státu prý porušila zákon, když přezkoumávala splnění podmínek pro jmenování, čímž ohrozila akademické svobody v Česku. Žádné překvapivé argumenty to nejsou. To samé už přece konstatoval pražský městský soud, když Zemanovo rozhodnutí z roku 2015 zrušil. Je to od začátku jasné i laikům: byl-li prezidentský podpis pod jmenovacími profesorskými dekrety léta vnímán jako formalita, proč by se najednou měla hlava státu stát poslední "laťkou" v akademické kariéře? To už můžeme rovnou podle vysmívaného vzoru RSDr. (rozhodnutím strany doktor) zavést titul RZProf., rozhodnutím Zemana profesor.
Hrad ovšem, jak se dalo čekat, trvá na svém. Mimo jiné absurdně argumentuje výhradou svědomí, které podle mluvčího Jiřího Ovčáčka Zemanovi nedovoluje stvrdit profesuru Ošťádalovi, protože přiznal spolupráci s StB. Ha, ha. Opravdu prezidentovi vadí cejch u vědce Ošťádala a nevadil mu u vysokého ústavního činitele Andreje Babiše?
Spor o Zemanovu suverenitu v akademické sféře má ale ještě druhou rovinu. Na obranu univerzity vystupuje prorektor Aleš Gerloch, který je zároveň Zemanovým favoritem na post ústavního soudce. Senátoři, kteří nominandy schvalují, by to neměli brát jako důkaz nestrannosti, a tedy soudcovské způsobilosti. Naopak, je to varování. Gerloch je v konfliktu zájmů.
Kauza hradního tlaku na soudce potvrdila, že Zeman usiluje o poddajnou justici, a seznam vstřícných Gerlochových činů (například analýzy proti vydání ruského hackera Nikulina do USA nebo umožňující prezidentovi nejmenovat šéfem diplomacie Miroslava Pocheho) je dlouhý. Gerloch je vlastně Zemanovi užitečný už teď, jako prorektor. Ač renomovaný právník, nenavrhl při podání žalob jejich přednostní projednání. Kauza se tak u přetíženého soudu může dostat na řadu třeba až za dva roky…
