Pro moderní společnost, rodící se v Evropě od 18. století, se stalo vědění a s ním spojené vzdělání nezbytností − a proto i zaklínadlem. O potřebě vzdělání a charakteru vzdělanosti se mluví neustále; i celá soudobá společnost byla v polovině minulého století označena za − nárokově − společnost vzdělanostní či společnost vědění. Co ale toto označení a zároveň požadavek znamená?

Jednoduše řečeno jde o společnost, v níž vědění, tj. samy informace a jejich myšlenkové zpracování, přináší bezprostřední efekty, a to především takové, které generují ekonomický, ale také politický zisk. V nich je však skryta celá řada otázek a problémů. Začněme tím základním: vědění a jeho výsledná, chtěná "produkce" jsou kulturní, historicky podmiňovanou kategorií. Rozlišme v tomto procesu dvě jeho základní součásti − vzdělávání a vzdělanost.

Vzdělávání je od 18. století sociální institucí. Je reprezentováno zaváděnými školskými systémy, jež jsou v té či oné míře − zpravidla ale větší − centrálně řízené státy, které je (spolu)financují, a tedy také kontrolují. Logicky má tak stát, popřípadě jiná instituce, která určitou část systému či školu samu financuje, zájem na jejím chodu a úrovni vzdělávání. Kontrolu efektivity usnadňuje to, že úroveň vzdělávání je měřitelná. Například finančně podle výdajů v rámci státního rozpočtu, rozpočtů krajů, jednotlivých podniků až po procentuální výdaje, které musí či chce vynaložit konkrétní rodina. Je do značné míry měřitelná i co do výsledků. Známé jsou především velmi oblíbené metody testování znalostí žáků v národním i mezinárodním měřítku. V něm je zřejmě nejznámější PISA, testující dosažené výsledky patnáctiletých žáků v oblasti čtenářské, matematické a přírodovědné funkční gramotnosti. Vystihují ale tyto kvantifikační postupy skutečné výsledné efekty vzdělávání?

Okamžitý efekt, nebo budoucnost?

Lze o tom pochybovat. Jejich základní problém totiž spočívá v tom, že se právě tak či onak opírají o kvantifikovatelné chápání vzdělávacích výsledků. Jinak řečeno o jejich bezprostřední efekt. Provádějí se sice už dlouhodobě, a tak jsou v nich rozpoznatelné vývojové trendy, ale přesto: je úroveň vzdělávání plně měřitelná tímto způsobem? Žijeme ve světě, v němž je vše kvantifikovatelné, žijeme − s prominutím − v matematicko-fyzikálních tabulkách? Anebo pobýváme ve světě určovaném jinak, intersubjektivními vztahy, a tedy světě především hodnotovém?

Kritici společnosti vědění vycházejí právě z onoho "technicistního" východiska. Navíc, každý si všimne, jaký důraz se dnes klade na matematické, přírodovědné a zejména technické vzdělání. Zpochybňovat jeho významy by bylo samozřejmě pošetilé. Slovy zprávy České školní inspekce o koncepci mezinárodního šetření TIMSS 2015 (testování matematických a přírodovědných kompetencí žáků základní školy) získávají žáci "díky pochopení přírodovědných a matematických konceptů schopnost provádět podložená a odůvodněná rozhodnutí, např. zodpovědně přistupovat ke zdraví, informovaně nakládat s financemi nebo se zapojovat do veřejného života v takových oblastech jako ochrana životního prostředí či ekonomika. To umožňuje aktivní život v lidské společnosti".

Jsou ale takovéto kompetence pro život dostačující? Jsou tu ještě vědy sociálně-humanitní. Martha Nussbaumová nazvala svoji nedávno do češtiny přeloženou knihu jednoznačně − Ne pro zisk: Proč demokracie potřebuje humanitní vědy. V jejím názvu je obsažena sama odpověď na otázku. Potřebuje je proto, jak sama píše, že to byla literatura a filozofie, které změnily svět, a teprve potom přišly na řadu matematika, přírodní vědy a technika. Neptejme se ale, co bylo dřív, zda slepice, nebo vejce. Ptejme se jinak. Existuje totiž cosi, co lze nazvat evropským kulturním kódem, jenž vznikl spojením antické racionality, judaismu a křesťanství, který se v následujících dvou tisíciletích proměňoval, sekularizoval, a dokonce byl i zneužíván, avšak který vytvořil základní znaky evropského a posléze do značné míry i europeizovaného kulturního kódu, stanovil "gramatiku" našeho vztahu ke světu a jeho interpretacím.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Co si máme odnést z klasického školního vzdělání?
  • Jak změnila 1. světová válka vnímání světa a proč víra v techniku zklamala?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru