V diskusích na nedávném výročním zasedání Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu, tentokrát s podtitulem Globalizace 4.0, se většinou témat prolínaly i nové technologie a inovace, které svět dnes mění pravděpodobně rychleji než kdy dřív. Pokročilé technologie už pomáhají řešit i negativní dopady dlouhodobých globálních procesů, zejména takzvaného demografického stárnutí. Podíl osob starších 60 nebo 65 let na populaci řady zemí a regionů rychle roste, ať už jde o východní Asii či Evropu, včetně České republiky.

Typickým příkladem je Japonsko, kde žije již třetina obyvatel starších 60 let, a do roku 2050 by měl jejich počet vzrůst až ke 40 či více procentům. To je u země, která vykazuje rekordně vysoké veřejné zadlužení, vážný problém. Japonský dluh v hrubém vyjádření dosahuje podle OECD téměř 230 procent, což je více než v případě problematického Řecka (s dluhem ve výši 190 procent HDP). V čistém vyjádření má Japonsko dluhy nižší než Řecko a také podíl zahraničních věřitelů na celkovém dluhu je u východoasijské země významně nižší.

To nic nemění na situaci, že pravděpodobnost rychlého snížení japonského dluhu je v nedohlednu, a to i s ohledem na stále rostoucí výdaje na penze a zdravotní péči pro rostoucí základnu seniorů, a naopak na klesající příjmy státu z daní.

Ekonomicky aktivního obyvatelstva nadále ubývá a trh práce tak čelí stále větším tlakům. Míra nezaměstnanosti v Japonsku je dnes na rekordně nízké úrovni (v prosinci 2018 představovala pouze 2,4 procenta). Dopady na ekonomiku jsou ale samozřejmě různorodější, můžeme zmínit zásadní změny v podobě a rozsahu spotřeby a úspor stárnoucích japonských domácností a podobně.

Možností, jak reagovat, má Japonsko stále relativně dost. Řada z nich bude ale pro zdejší společnost (zejména pak mladší ročníky) velmi bolestivá. Nasnadě jsou reformy stávajícího důchodového systému, tedy prodlužování doby pro odchod do důchodu, nebo navyšování příspěvků do penzijního i zdravotního systému. Japonské zdravotnictví patří mezi nejvyspělejší na světě, nicméně senioři tráví v jeho zařízeních (v mezinárodním srovnání) příliš mnoho času. Dlouhodobé pobyty v nemocnicích jsou přitom mnohem dražší než ve specializovaných místech pro dlouhodobou péči o starší pacienty.

Vláda premiéra Šinzóa Abeho po roce 2013 tlačí i na reformy na trhu práce, především jde o zvýšení podílu pracujících žen. Větší podpora je směřována na mladé rodiny, jsou například otevírány nové mateřské školy. Otázkou je, zda etnicky homogenní a uzavřená japonská společnost bude ochotná více přijímat i imigranty, a to nejen vysoce kvalifikované zahraniční pracovníky, které Abe láká ve specializovaných programech.

Nasnadě jsou již zmiňované technologie, kde má Japonsko unikátní postavení, zejména z pohledu robotiky. V roce 2015 byla přijata i Nová robotická strategie, na jejímž základě by japonská vláda rozšířila využívání pokročilých robotů a umělé inteligence v denním životě. Průmysloví roboti jsou v zemi využíváni dlouhodobě a v nadprůměrné míře. Stále více by se měli objevovat rovněž roboti obsluhující v tokijských hotelech či na letištích, pečující o pacienty v nemocnicích či hrající v divadlech.

Související
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru