Češi v Evropě Ondřeje Housky: Chlap by to nevydržel. Mayová bojuje s šílenci, sama je ale pomohla stvořit

V demokracii mohou lidé zvolit poslancem kohokoliv, kdo splňuje kritéria. Tedy i někoho, jako je Lubomír Volný z Okamurovy SPD, po jehož výlevu ve sněmovně z minulého týdne jsme opět slyšeli stesky na úroveň české politické kultury.

Stesky jsou to oprávněné, ale automaticky neplatí, že v zemích s delší demokratickou tradicí, nepřerušenou nacistickou či komunistickou totalitou, je za všech okolností líp. Britská premiérka Theresa Mayová by mohla vyprávět. Najdou se poslanci za její vlastní konzervativní stranu, kteří před svědky mluvili o tom, že už měří délku její rakve, protože ji brzy bude potřebovat. Jiní ji zase vyzvali, aby si do parlamentu přinesla oprátku. Další poslanec zase nahlas snil, jak ji probodne "horkým nožem".

Srovnávat úroveň a vyspělost veřejné debaty ve Spojeném království a v Česku opravdu nejde − to jen aby nedošlo k omylu. To bychom Britům skutečně křivdili. Je ale dobré si uvědomit, jaké svinstvo vyvřelo na povrch i v tak vyspělé demokracii, jakou je právě Británie. Důvod? Brexit.

To není tvrzení nějakých zhrzených odpůrců vystoupení z Evropské unie, kteří se nedokázali smířit s tím, že v referendu prohráli. "Kdybych mohl vrátit čas, řekl bych, že by asi bylo lepší hlasovat pro setrvání v unii a nevypouštět tyto démony," připustil Arron Banks, britský multimilionář, který dlouhé roky financoval ty britské politiky, kteří brexit propagovali.

Zmíněným démonům musí čelit právě premiérka Mayová. Snad žádný z demokraticky zvolených vládců tohoto světa nemá tak nezáviděníhodnou roli. Mayová má silně vyvinutý smysl pro povinnost − snaží se uskutečnit to, pro co lidé hlasovali, tedy zorganizovat odchod Británie z Evropské unie. Přitom čelí tvrdé kritice jak od radikálních odpůrců unie, tak od jejích zastánců. Tvrzení jejích kritiků jsou leckdy naprosté bláboly svědčící o tom, že nemají ponětí o fungování EU, byť je Británie jejím členem už více než 40 let.

Chlapi utekli

"To, čím si musí projít Mayová, by chlap nevydržel," řekla mi o absurdnosti debat v Londýně jedna vysoce postavená slovenská diplomatka. Možná má pravdu. Kdyby byl britským premiérem muž, nejspíš by se nedokázal ovládnout a politiky, jako jsou Boris Johnson nebo Jacob Rees-Mogg, by už dávno veřejně poslal někam.

Podstatnější je ale něco jiného. Mayová teď čelí iracionalitě odpůrců, kteří sice kritizují její plán brexitu, ale přitom žádný vlastní nedokázali předložit. Jenže si za to do značné míry může sama. Na začátku jednání s EU o brexitu vylezla na příliš vysoký strom. A z takového se, jak známo, špatně slézá.

Mayová se premiérkou stala tak trochu náhodou. Poté co její předchůdce David Cameron v červnu 2016 prohrál referendum o brexitu a odstoupil, čekalo se, že zodpovědnost převezmou ti konzervativní politici, kteří odchod z EU podporovali. A stáli tedy na vítězné straně. Jenže ti se buď zachovali jako srabi, zodpovědnosti se lekli a vůbec nekandidovali jako zmíněný Boris Johnson. Nebo se víc věnovali intrikám jako jeden z ideologů brexitu Michael Gove.