Po letech "stabilních" protestů nabrala venezuelská krize na obrátkách. Stát prokletý přírodním bohatstvím, zosobňující exemplární případ takzvané holandské nemoci a neúspěšného pokusu o nastolení socialismu se dle syrského vzoru stává novou šachovnicí světových mocností. Podpora Madurovy vlády na jedné a opozice Juana Guaidóa na druhé straně trefně kopíruje současné rozdělení světa na protržní demokracie a polodiktatury.

Zatímco Rusové Madurovi prodávají zbraně a poskytují finanční pomoc, Spojené státy uvalily na venezuelský energetický sektor a státní ropnou společnost PDVSA sankce a zmrazily její aktiva v USA.

Dopad na světové ceny ropy je zatím zanedbatelný: Venezuela pokrývá jenom dvě procenta světové těžby, přičemž její ropný sektor je již od roku 2014 v hlubokém úpadku a úroveň produkce nedávno prorazila historické dno. Na druhou stranu, export ropných produktů tvoří téměř pětinu venezuelského HDP, z čehož třetina končí přímo v USA. Jinými slovy, Spojené státy jediným krokem daly Madurovi nůž na krk.

Avšak na scénu přicházejí noví hráči, Indie a Čína, kteří již projevili zájem o přebytky venezuelské ropy a americké sankce obcházejí platbami v národních měnách. Pokrytím venezuelských výpadků mohou ze vzniklé situace profitovat také členové OPEC: Saúdská Arábie, Irák i další. Vskutku zajímavá partie.