V jedné staré ruské sci-fi povídce ztroskotá pilotovaná expedice na Venuši a vypadá to s ní špatně, protože přišli o palivo na zpáteční cestu. Geolog výpravy ale neochvějně věří teorii o anorganickém původu ropy − a ukáže se, že měl pravdu, ropu na Venuši najdou, takže hrdinové mohou spokojeně odstartovat. Zdánlivě dávno překonané, legrační a ještě ke všemu poplatné době a zemi vzniku.

Jenže poslední dobou se ukazuje, že na zápletce by mohlo něco být: existuje teorie, podle níž by se něco jako ropa a plyn mělo dát najít i na jiných tělesech ve vesmíru. A není tak šílená, jak na první pohled vypadá.

Teorie se rodila desítky let, v ucelené knižní podobě ale vyšla až v roce 1999. Její titul The Deep Hot Biosphere (Hluboká horká biosféra) naznačuje hlavní hypotézu: vznik ropy úzce souvisí se vznikem života na Zemi, přičemž obojí se odehrálo v hlubinách zemské kůry.

Teorie je to natolik provokativní, že je dobré nejdřív poznat jejího autora, abychom ji rovnou neodsoudili jako jeden z mnoha chorobných výplodů konspiračních webů.

Právě on byl totiž důvodem velkého rozruchu a pozornosti, které kniha u vědců vyvolala: Thomas Gold (1920−2004), respektovaný astrofyzik australského původu, autor stovek odborných článků a desítek publikací, člen mnoha prestižních vědeckých společností. A vědecký kacíř.

"Goldovy teorie jsou vždycky originální, vždycky důležité, často kontroverzní − a často pravdivé," řekl o autorovi teorie slavný astrofyzik Freeman Dyson, zatímco evoluční biolog Stephen Jay Gould jej označil za největšího bořiče mýtů americké vědy.

Výstižně jej charakterizoval astronom Steve Maran: "Na rozdíl od většiny vědců, kteří se při poznávání světa spokojí s malými kroky, on vždy přichází s novými myšlenkami a novými principy."

A Gold sám lakonicky poznamenal: "Jsem na hranici."

12,3 kilometru

Přesně 12 261 metrů měří nejhlubší vrt na světě na poloostrově Kola v Rusku.

10,7 kilometru

Do hloubky 10 686 metrů sahá nejhlubší ropný vrt na plovoucí plošině Deepwater Horizon.

5–10 kilometrů

je silná zemská kůra pod oceánským dnem.

35 kilometrů

je průměrná tloušťka zemské kůry pod kontinenty.

100 a více kilometrů

V této hloubce se podle Golda rozkládá předpokládaná hluboká horká biosféra.

Ten uhlík přece někde musí být

Všeobecně přijímaná teorie o vzniku ropy a zemního plynu má jasno v tom, že jsou organického původu. Zbytky mrtvých mikroorganismů, rostlin a živočichů se v dávných geologických obdobích dostaly do velkých hloubek, kde na ně působily vysoké teploty a tlaky.

Tak došlo k něčemu na způsob destilace (asi jako když vyrábíte slivovici), jejímž výsledkem jsou dnešní ložiska fosilních paliv.

Zdánlivě tu není o čem pochybovat, jenže v té na první pohled úhledné mozaice pár sklíček chybí. Ještě nikomu se například nepodařilo vzít mrtvou organickou hmotu a udělat z ní něco, co by se aspoň vzdáleně podobalo ropě. Ta se také nevyskytuje jen v usazených horninách, kde by podle teorie měla být, ale občas i ve vyvřelých.

Podivné je i to, že v místech výskytu ji lze načepovat v různě hlubokých vrstvách, často v několika patrech nad sebou, které ale od sebe dělí miliony let. A nechybí ani případy, kdy zdánlivě vyčerpaná a opuštěná ložiska znovu ožila. Chybějící sklíčka se však dají při troše snahy vysvětlit − například vzlínáním materiálů v horninách nebo přesuny v puklinách −, a tak většinu vědců neznepokojují.

Nejstarší vědecké teorie o původu ropy z 19. století přitom předpokládaly anorganický původ. Myslel si to i slavný Dmitrij Mendělejev, který v laboratoři předvedl, jak hydrolýzou karbidů vzniká metan a složitější organické sloučeniny. Zbytek světa během 20. století přijal za svou teorii o organickém původu, v Rusku ale zůstala anorganická hypotéza dlouho populární. V 50. letech ji nejen propagoval, ale i laboratorně dokazoval tým Nikolaje Kudrjavceva, který tvrdil, že se veškeré zásoby ropy a plynu rodí v hloubkách stovek kilometrů reakcemi anorganických uhličitanů a oxidů železa. Odtud pak vzlínají do současných ložisek. Tou dobou se ale sovětská věda ubírala tak bizarními cestami, že nebyla v zahraničí brána moc vážně, a Kudrjavcevovy práce, publikované většinou pouze v ruštině, zapadly.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.