Stát Izrael čekají letos 9. dubna předčasné volby, které vypsal premiér Benjamin Netanjahu. Pozadí tohoto rozhodnutí je ovšem hlubší než jen konflikt mezi premiérem Benjaminem Netanjahuem a exministrem obrany Avigdorem Liebermanem kvůli loňskému příměří s teroristickým hnutím Hamás, které vládne Gaze, poté co na Izrael vystřelilo přes čtyři sta raket během dvou dní.

Je i hlubší než premiérův konflikt s předsedou ortodoxní strany Židovský domov Naftalim Bennettem o uvolněné křeslo ministra obrany či povinnost studentů ješiv sloužit v izraelské armádě.

Jde totiž ve velké míře o charakter Izraele jako takového a jeho pozici na Blízkém východě, o budoucnost vize, kterou poslední roky Benjamin Netanjahu úspěšně prosazoval.

Fakt, že byl Stát Izrael založen proti vůli svých sousedů a udržel se jen díky tomu, že dokázal vyhrát války, které proti němu jeho okolí vedlo, nahrával − v dobrém i ve zlém − vizi Izraele jako západního státu uprostřed nepřátelského okolí. Tato vize se ovšem ukázala jako dlouhodobě těžko udržitelná, zejména ve světle posilování vojenského potenciálu šíitského bloku vedeného Íránem, který v okolí Izraele reprezentuje zejména hnutí Hizballáh v jižním Libanonu a hnutí Islámský džihád působící v Gaze.

Udržitelnost izraelské strategie, v níž nebyly příliš zapotřebí dohody se zeměmi v regionu, stála a padala s výraznou vojenskou převahou, kterou Izrael měl, což v situaci, kdy jen od hnutí Hizballáh míří na Izrael na 150 tisíc raket, nemluvě o íránském usazování se v Sýrii, znamená, že síly začínají být vyrovnané.

Důležití spojenci

Na rozdíl od mnoha opozičních politiků, kteří mu vyčítali nerozhodnost a pozici "údržbáře statu quo", si tohle Benjamin Netanjahu uvědomoval a začal iniciativu sbližování se Saúdskou Arábií, která společně s Izraelem vnímá Írán jako hlavního nepřítele.

Vzhledem k pozici, jakou vůči Izraeli zastávali saúdští vládci až po současného (byť už prakticky nevládnoucího) krále Salmána bin Abdulazíze, to vypadalo jako nerozumný nápad, ale v posledních letech došlo k několika podstatným událostem, které z Izraele udělaly z blízkovýchodního pohledu spíš "domácího" aktéra, než jak je Izrael často obviňován, aktéra západního, neřkuli koloniálního, který se plete do blízkovýchodních záležitostí.

Izraelská bezpečnost dosud stála − a nadále stojí − na výrazné podpoře ze strany Spojených států, které pomáhají Izraeli jak finančně, tak zbrojně, ovšem postavené na zásadě "my dodáváme Izraeli materiál, ale bojovat musí Izrael sám". Potíž je v tom, že generace amerických židovských mileniálů se od Izraele bezprecedentně odvrací, čímž může být americká podpora Izraele do budoucna ohrožena. Z regionální spolupráce se tak stala strategická priorita.

Netanjahuovi v jeho vizi výrazně pomohl nástup Donalda Trumpa, který nejenže uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele, ale především dal volnou ruku svému zeti Jaredu Kushnerovi v jednání mezi Spojenými státy, Izraelem, Egyptem a Saúdskou Arábií a jejími satelity (což je například Bahrajn, Súdán nebo Spojené arabské emiráty). Plán pro vyřešení izraelsko-arabského konfliktu, po trumpovsku lehce bombasticky pracovně nazvaný "dohodou století", ještě není zveřejněn, ale z uniklých informací už něco vyplývá.

Jeho součástí nejspíš bude jeruzalémské předměstí Abú Dís jako hlavní město budoucího palestinského státu, samostatnost demilitarizovaného palestinského státu zahrnujícího stávající oblasti A a B Západního břehu Jordánu podle dohod z Osla a izraelská bezpečnostní a vojenská kontrola oblastí C Západního břehu.

(Oblasti A jsou pod civilní i bezpečnostní správou Palestinské autonomie, oblasti B jsou pod její civilní správou a izraelskou bezpečnostní správou a oblasti C jsou pod plnou, civilní i bezpečnostní izraelskou správou. Do oblastí A nemají židovští občané Izraele přístup vůbec, palestinští Arabové mají přístup do všech oblastí s tím, že do sídel v oblasti C musí jít přes bezpečnostní kontrolu).

V polovině ledna byl publikován jiný únik, který počítal s tím, že by Palestinská autonomie (PA) dostala čtvrti z východního Jeruzaléma, jako je třeba Rás al-Amúd, ale byl rozhodně dementován a hlavně by byl v Izraeli politicky neprůchodný.

Tlak na dohodu

To jsou podmínky podstatně tvrdší, než jaké Jásiru Arafatovi nabízel svého času v Oslu izraelský premiér Jicchak Rabin, popřípadě později Ehud Barak, ale na rozdíl od tehdejší doby je dnes situace jiná.

Palestinská autonomie nemá oporu žádných arabských států s výjimkou Kataru (který se od rozkolu se Saúdskou Arábií orientuje na Turecko a Írán), Kuvajtu (který má téměř demokratické zřízení a jehož občané se nedají obejít) a íránských satelitů (Libanon, Sýrie, Irák). Saúdský korunní princ Mohammed bin Salmán, který zemi de facto vládne, dal na vědomí vůdci PA Mahmúdu Abbásovi, že chystaná dohoda je konečná, a pokud ji neakceptuje, nemůže dále počítat se saúdskou pomocí − což v sobě zahrnuje i pomoc ze strany saúdských spojenců, jako je Egypt.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru