Kdybych si měl objednat posledního panáka před popravou, bude to asi slivovice, tvrdí spoluzakladatel rodinné firmy Martin Žufánek. My jsme nikdy nedělali pití 'pro někoho'. Vždycky pro sebe. Hlavním kritériem bylo, aby to chutnalo nám, říká.

HN: Dnes začíná únor a mnoho Čechů ho bude držet tzv. suchý. Tedy bez alkoholu. Vy také?

Ha ha, já určitě ne. Proti podobným akcím ale nic nemám. Jsem příznivec střídmého pití. Když se rozhlédnete po potravinách, dneska není nic vyloženě nebezpečného nebo nezdravého. Vždycky jde jen o množství. Pro mě jsou navíc mnohem nezdravější například cukrovinky nebo potraviny, které obsahují umělá sladidla, barviva a další podobné látky. Když někdo přijde s iniciativou, že se v únoru nebude pít alkohol, říkám: Fajn, o to víc toho vypijete v březnu.

HN: Proč jste si pro budování rodinné firmy vybrali jako hlavní produkt právě slivovici?

Protože jsme v kraji, kde pálí prakticky všichni, ale v obchodě se slivovice paradoxně koupit nedala. Jenom řezané patoky, které tvořil v lepším případě nějaký díl destilátu a zbytek samý líh. Dobrá slivovice byla jen nelegální. A já si řekl, hrome, to je přece šance! To se bude kupovat!

HN: A kupovalo?

Právě že ne. Zpočátku vůbec. V obchodech byla slivovice i za 70 korun a my nabídli půllitrovou lahev za 225. To byl strašný šok. Lidé říkali, co je to za kreténa z Moravy? Prostě prodat legální zdaněnou slivovici byl strašný problém. První rok jsme prodali 700 litrů. To bylo naprosté nic. Říkali jsme si, jestli jsme neměli radši založit vinařství. Spousta vinařů prodává část produkce bez dokladů. S destiláty to nejde.

Martin Žufánek (40)

◼ Rodinný lihovar Žufánek začali budovat s otcem a dvěma mladšími bratry v roce 1999. Od roku 2013 mají svou typickou půllitrovou lahev – širokou a masivní, ve tvaru připomínajícím destilační zařízení.
◼ Martin Žufánek je původně mechanik a strojař, programoval CNC stroje. Je velký fanoušek do technologií, k rodinné produkci má ale také vřelý vztah: "Kdybych si měl objednat posledního panáka před popravou, bude to asi slivovice. Je to v naší DNA. Produkt, který nastartoval naši historii. Nepohrdl bych ale ničím. My jsme nikdy nedělali pití 'pro někoho'. Vždycky pro sebe. Hlavním kritériem bylo, aby to chutnalo nám. Což se daří," říká, zároveň však dodává, že nemá rád společnost opilých lidí. "Ani někde ve městě, třeba v Praze v Dlouhé, kde potkáváte rozjívené turisty. Jsem příznivec džentlmenského pití alkoholu. Když si muž sedne do křesla, nalije si sklenku našeho ginu a vystačí si s ní třeba celý večer. Co může být lepšího?"
◼ Politikou už si večery nekazí. "Po druhé prezidentské volbě mi připadalo, že je tenhle národ v háji. Vždycky ale říkám, že není tak zle, aby nemohlo být hůř. Udělal jsem určitá opatření. Předně jsem přestal sledovat politiku. Základem je nesledovat televizi, nečíst si o politice na zpravodajských serverech. Zcela se vyhýbat diskusím. A číst pozitivní věci. Na webu dnes chodím jen na IHNED.cz a na Forbes, kde čtu nejradši inspirující příběhy lidí z byznysu."
◼ Má dvě děti, dceru Anežku (14) a syna Martina (12). "Dcera je umělecky naladěná, kreslí, jde na grafickou školu. Syn je skoro můj klon, taková flegmatická bestie. Jdou mu ale dobře jazyky, protože od tří let hraje počítačové hry s děckama z celého světa."

HN: Proč jste nakonec zůstali u slivovice?

Věřili jsme tomu. A neměli jsme žádné úvěry, tehdy ani nikdy potom. Celou dobu držíme zásadu, že si na všechno musíme nejdřív vydělat. Kdybychom si na rozjezd vzali úvěr, asi jsme skončili v exekuci. Takhle to šlo vydržet. A pomalu jít nahoru. Neměli jsme nikdy žádné megalomanské plány. Cílem bylo, aby podnikání uživilo rodinu. Tedy tátu a mamku, mě a dva bráchy. Abychom nemuseli na pracák. A plán byl, že budeme něco jako nultá generace. Takže bylo jasné, že to odskáčeme, ale bude to jednou živit děcka a pak jejich děcka.

HN: Kdy přišla chvíle, kdy bylo jasné, že budete úspěšní?

Paradoxně nám pomohla metanolová aféra v roce 2012. Prvních dvanáct let jsme byli na hranici bytí a nebytí. Byla období, kdy jsme měli fakt hluboko do kapsy a bylo to těžké. S metanolovou aférou přišel obrat v myšlení lidí. Najednou pochopili, že když budou pít nelegální alkohol, mohou umřít. Že to není legrace. Když si dáte prošlý burčák, tak se nanejvýš s prominutím poděláte. Nekvalitní destilát vás ale může stát život. A lidé najednou ocenili to, co jsem měl jako zásadu od začátku, totiž naprostou otevřenost. Fotím ovoce, všechny naše provozy. Nevzpomínám si na jiný lihovar, který například ukazuje svoje destilační zařízení.

HN: Protože tam mají nepořádek?

Nebo třeba žádné zařízení v provozu nemají. Je spousta firem, často i známých jmen, které ve skutečnosti přeprodávají levné pálenky odněkud z Balkánu. Řeknu vám svůj zážitek. Nedávno jsem jel kolem jednoho lihovaru. My u nás máme plnou sezonu. Pálíme každý den od ráno do večera včetně sobot. A tam pusto, prázdno a na dveřích řetěz. To mi hlava nebere.

HN: Vraťme se k metanolové aféře. Po ní jste tedy zvedli prodej i produkci?

Ano, ale už někdy v roce 2014 nebo 2015 jsme narazili na strop. Víc vyrobit ani uskladnit nedokážeme. Jenže zájem dál rostl. My jsme si už dřív řekli, že nechceme navyšovat ani výrobu, ani zaměstnávat další lidi. Mám od začátku zásadu, že alkohol se značkou Žufánek musí vždycky vypálit nějaký Žufánek. Ne že dopoledne bude mít směnu nějaký František a odpoledne Tomáš. A já pak budu vysvětlovat, že jedna šarže není moc kvalitní, protože ji dělal brigádník. Ale že jsme ho už vyrazili.

HN: Takže co následovalo?

Odběratelé začali být nespokojení, protože jsme dodávky zpomalili nebo měli vyprodáno. A my pitomci jsme se snažili aspoň co nejvíc vyhovět. Takže jsme byli v práci od rána do večera. Do toho přišla loňská úroda, kdy bylo několikrát víc ovoce než jindy. Nikdy jsme neměli trnkobraní tři měsíce.

HN: Co přesně se koncem roku stalo?

Otec se složil koncem října. Za trnkobraní shodil dvacet kilo. Byl úplně bez energie. Jednoho dne jsme ho naložili do auta a odvezli do nemocnice. Řekli nám, že kdybychom přijeli o den později, tak už ho možná nezachrání. Diagnóza byla totální vyčerpání, byl dva týdny na kapačkách. No a následoval mladší brácha.

HN: Taky vyčerpání?

Určitě se na tom podepsalo. U něj je to ale vážnější. Od konce roku jezdíme po nemocnicích a nikdo dlouho přesně nevěděl, co mu vlastně je. Už to začínalo připomínat epizodu ze seriálu Dr. House.

HN: A vy jste svým zákazníkům a fanouškům oznámil, že zpomalujete.

Přesně tak. My jsme si řekli: Co se stane, když prostě alkohol dva nebo tři týdny nebude? Nic. Poprvé za svoje podnikání jsme si zavedli pracovní dobu. A rozhodli se, že prostě v půl páté to zabalíme a každý bude dělat něco jiného. Třeba štrikovat ponožky nebo si číst knížku. Ale ne pálit alkohol.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • V článku se dále dozvíte
  • Jak na zpomalení výroby reagovali zákazníci.
  • Proč je Martin Žufánek pyšný hlavně na jejich absint.
  • A proč nedává slevy ani maloobchodní ceny.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.