Tenhle tweet by neměl zapadnout: "My v Davosu nerozdáváme budovy ministerstev nadnárodním firmám jako Andrej Babiš. Za ČSSD je ve Švýcarsku Jana Maláčová a jedná o tom, jak pomoct těm, kteří si mobil s nakousnutým jablkem nemůžou dovolit." Sociální demokraté tak reagovali na oznámení Andreje Babiše, že bude "bojovat" za otevření Apple Storu v Praze "pro naše lidi" a lobboval za to v Davosu u Tima Cooka. Je sice pravda, že jedna vlaštovka jaro nedělá, ale zdá se, že sociální demokraté konečně pochopili, jak dnes česká politika funguje. Kdo nechce, aby ho Babiš "sežral", musí jít tvrdě proti němu. Ale ne hodnotami nebo skrze Čapí hnízdo, ale skrze srozumitelný a uvěřitelný program. Aby se jakákoli formace anoismu ubránila, musí pochopit, kdo jsou její voliči, a přesvědčit je, že je obslouží lépe než oligarcha, který tvrdí, že je tady "pro všechny". A to nejde jinak než si osvojit úderný marketingový jazyk. Neblábolit.

Nutno přiznat, že ČSSD si zatím v tomto směru nevede zle. Zaprvé dokáže nacházet témata, která jsou důležitá pro sociálně slabší a zároveň mediálně zajímavá. Jmenovat lze proplácení prvních tří dní nemoci nebo školní obědy zdarma. Zadruhé má ČSSD nové tváře, které si voliči mají důvod pamatovat. Kromě ministryně práce Jany Maláčové je to třeba ministr zahraničí Tomáš Petříček. No a zatřetí se ČSSD postupně učí modernímu ofenzivnímu politickému marketingu − viz zmíněný tweet. Sociálním demokratům nahrává i efekt, který lze nazvat Babišovo kyvadlo. Babiš osciluje tu doleva, tu doprava, podle toho, co zrovna považuje za nejvýhodnější. Nyní naznal, že mu utekli živnostníci, samostatnější a bohatší lidé, k ODS, a tak se snaží zaměřit na ně. Babišovo kyvadlo se blíží k pravé úvrati a tím se otevírá prostor pro ČSSD, která říká sociálně slabším: "Podívejte, to my jsme tady pro vás, ne on! Zároveň utichla platforma "Zachraňme ČSSD", která působila, jako by jí šlo o pravý opak toho, co má v názvu. Na facebookové stránce platformy se za leden objevily jen tři příspěvky a její lídr Jiří Zimola se stáhl do domovských jižních Čech. Postupně tak mizí dojem, že sociální demokraté jsou odhodláni se z lásky ke straně hádat až do jejího úplného zničení. Následkem toho všeho preference ČSSD mírně rostou. Podle Medianu jsou sociální demokraté na devíti procentech, podle CVVM na 12,5 procenta na dohled od ODS. Na jednu stranu žádná sláva, ale na totální havárii to nyní nevypadá.

Bylo by samozřejmě předčasné říci, že ČSSD je z nejhoršího venku. Do postupné konsolidace může efektivně hodit vidle prezident republiky. Sociální demokraté si ho sice předcházejí a se všemožnými poníženými suplikami ho zvou na březnový sjezd, ovšem pokud bude Miloš Zeman dál požadovat krev − třeba v podobě obětování ministra zahraničí Petříčka, který nesdílí jeho afinitu k Moskvě a Pekingu −, může se spor mezi jednotlivými křídly ČSSD rozjet nanovo. Že potenciál sebezničení v ČSSD stále dříme, ukazuje rozjíždějící se spor o stanovy strany, což je něco, co běžného voliče zajímá asi vůbec nejméně.

Všechno je tedy otevřené. To, co vypadá jako začátek rekonvalescence ČSSD, se nakonec může ukázat jako pouhý výkyv − pověstné zlepšení stavu těsně před smrtí.