Absolvování MBA programu mi otevřelo dveře poznání byznysu

Studium MBA má smysl, je to totiž cesta k poznání zákonitostí byznysu, k pochopení toho, co se skrývá za čísly, a získání jistoty nejen v rozhodování," říká Helena Hrdá Krištofová, absolventka University of New York in Prague (UNYP) a marketingová manažerka pro klíčové partnery v Air Bank.

Dokážete si ještě vzpomenout na moment, kdy jste se rozhodla pro studium MBA programu na UNYP?

Na konci devadesátých let jsem začala pracovat v reklamních agenturách a zároveň jsem se přihlásila na VŠE. Byla to ale turbulentní doba. Nový svět byl rychlý, zajímavý a plně mě pohltil. Nakonec tedy zvítězila práce nad vysokou školou, studia jsem zanechala a šla se věnovat reklamě a marketingu naplno. Po deseti letech v reklamě jsem přešla na stranu klientů a šla dělat marketingovou komunikaci do tehdy mladé Direct pojišťovny. V té době mi začalo docházet, že potřebuji něco navíc, protože jsem se dostala z reklamní na byznysovou stranu. Chvíli jsem uvažovala o návratu do školy, ale protože už jsem měla hodně praxe, hledala jsem něco, co mi pomůže získané vědomosti efektivně ukotvit a prohloubit a zároveň mě to naučí chápat prostředí byznysu. Domluvila jsem se tedy se zaměstnavatelem, že půjdu rovnou na MBA. Jeho reakce byla perfektní, nabídl mi spoluúčast na školném, což mi hodně pomohlo. Za to jsem svou závěrečnou práci psala přímo pro naše potřeby. Studium probíhalo čistě v anglickém jazyce, takže jsem se naučila nejen byznys, ale také myslet v angličtině.

Skloubení práce a studia muselo být hodně náročné.

Bylo. Do školy se chodilo každý druhý víkend od pátku do neděle s tím, že v pátek se začínalo v pět odpoledne, končilo v devět večer a ještě jsme dostali úkoly na druhý den. Sobota i neděle byly od devíti ráno do šesti večer. Účast byla de facto povinná. V té době jsem navíc práci věnovala ohromné množství času a víkendy, které měly patřit relaxaci, jsem musela naplno věnovat studiu. První hodinu nám jeden přednášející řekl, že se musíme připravit na to, že budeme zpočátku hodně unavení, když budeme chodit z práce do školy. Mysleli jsme si, že je to nesmysl, ale nebyl. Naše třída však byla složená ze studentů velmi podobného věku, zkušeností a rodinné situace, navíc šlo o mezinárodní skupinu. Byli jsme na tom tedy všichni stejně a byli jsme si hodně blízcí, vlastně jsme řešili i podobné problémy. Byli jsme každý z jiného oboru a odjinud, ale skvěle to fungovalo dohromady. O víkendech jsme spolu seděli ve škole a přes týdny jsme pracovali na společných projektech. Každý dokázal něco ze své profese přinést a obohatit vznikající dílo. A i když byl někdo na služební cestě či na dovolené na druhé straně planety, sedl v domluvenou hodinu ke Skypu a mohli jsme tvořit.

Jak jste se dokázala popasovat se studiem v angličtině?

Někomu bylo rozumět dobře, někomu hůře, hodně záleželo na tom, odkud který přednášející byl. Například na finanční předměty jsme měli učitele z Francie a tomu bylo rozumět dobře. Když ale přednášel Brit či Ir, bylo to s porozuměním trochu horší. Naštěstí jsem se nebála zeptat, takže pokud jsem si nebyla jistá, zda jsem pochopila vše správně, zeptala jsem se ostatních. Díky tomu, že mnozí často používali na svých postech pouze angličtinu, měli zkušenosti a věděli, o čem přesně učitel hovořil.