Studenti u něj oceňují hlavně vstřícný osobní přístup a ochotu kdykoliv je podpořit, ať už radou nebo pomocí. On sám tvrdí, že nemá rád biflování. Nejdůležitější pro něj je, aby studenti uměli kriticky myslet a chápali věci v souvislostech. I proto získal profesor Michal Anděl loni hned dvě významná ocenění: ve studentské anketě Syllabova křída 2018 o nejoblíbenějšího pedagoga 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a hned poté i Cenu Arnošta z Pardubic, celouniverzitní ocenění v kategorii pro vynikajícího učitele. Je to podle něj tím, že ho vyučovat jednoduše baví. "A tím pádem to baví i studenty. Dovedu jim věc přednést tak, že není hotová, že na ni existuje vývoj názorů a žádný není definitivní," popisuje.

Dvaasedmdesátiletý Michal Anděl učí na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy od roku 1990, celkem 14 let byl i jejím děkanem. Jeho oborem je vnitřní lékařství, specializuje se na výživu, metabolismus a diabetes. "Rozdíl mezi současnými studenty a studenty v 90. letech téměř není," tvrdí Anděl. "Vždy se najdou ti, kteří mají veliký zájem, běžný zájem, i ti, kteří ho nijak velký nemají. Řekl bych ale, že kvalitních studentů s mimořádným zájmem oproti dřívějšku přibývá."

Na začátku to přitom neměl lehké. Jeho otec byl v 50. letech politickým vězněm, a tak nemohl jít na běžnou střední školu. Vyučil se proto provozním chemikem ve Spolaně Neratovice, pak dělal sanitáře v nemocnici a u toho studoval na večerní střední škole, kde i odmaturoval. Medicínu vystudoval v letech 1966 až 1972, poté co jeho otce propustili z vězení. Lékařskou praxi začínal v nemocnicích v Mělníku a Kralupech nad Vltavou a pak působil 16 let ve známém pražském IKEM. Po sametové revoluci přešel na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, byl přednostou 2. interní kliniky a od roku 2001 je vedoucím katedry interních oborů.

Mobily neřeší

Michal Anděl učí v menších skupinkách, v učebně mu sedí maximálně 50 posluchačů. Běžně ale jeho semináře čítají 20 až 30 lidí. "Takový počet studentů ještě dobře obsáhnete a se všemi můžete dobře komunikovat. Jistě, občas vidím, že ne všichni jsou pozorní, ale snažím se to udělat tak, abych jejich pozornost získal," vysvětluje Anděl. Například tím, že témata podává studentům tak, aby se jim zdála důležitá a aby se snažili k výkladu sami něco doplnit.

Právě interaktivní podoba přednášek je podle Anděla velmi důležitá. "Téma otevřete a díváte se, kdo na otázku reaguje. Studenti jsou zvyklí, že mě mohou přerušit, chvíli si o tom povídáme nebo řeknou, že jim něco nebylo úplně jasné, a probereme to z jiného konce," přibližuje. Prý se moc často nestává, že by se na jeho hodinách někdo bavil nebo sledoval místo přednášky například mobil. Když už se to ale přihodí, nechává to Anděl být a nijak takové studenty nenapomíná. Digitální technologie bere totiž jako jeden z doplňujících zdrojů poznání.

I proto je jeho velkým přáním, aby se změnila výuka na středních i základních školách. "Studenti na středních školách by se měli naučit lépe porozumět textu. Nejen umět ten text přečíst, ale také o něm umět přemýšlet a vědět, co tím textem chtěl autor říci a jaké má souvislosti," myslí si Anděl. Přál by si, aby už základní školy žáky víc podporovaly ve zvídavosti, aby je bavilo poznávat, jak věci fungují. "Základní školy by je neměly tolik zahrnovat detaily a daty, jako třeba které jsou levé a pravé přítoky Labe nebo jak se jmenuje nejvyšší hora jakého pohoří. Spoustu těchto informací žáci stejně zapomenou. Raději by měli učitelé s dětmi probrat, proč a kde se v těch horách drží sníh a jak přítoky Labe ovlivňují krajinu i život lidí v ní," dodává.

Související