Přijatá verze insolvenčního zákona je hazard. Hrozí, že správci budou mít na jednoho dlužníka čas jen pár minut měsíčně, říká Veselá z Insolcentra

V úterý přijali poslanci novelu insolvenčního zákona, o kterou svedli tuhý boj zastánci věřitelů i dlužníků, sněmovna i Senát. Lidem v exekucích, kterých je v Česku zhruba 860 tisíc, však cestu ven z dluhové pasti nijak zásadně neusnadnili. Padla Senátem doporučovaná varianta, že předlužení lidé by měli možnost splácet jen tolik, kolik by zvládli, což by umožnilo oddlužení i nejchudším. Přijatá verze říká, že dlužník musí splatit alespoň třicet procent. Pokud to do pěti let nezvládne, o případném odpuštění jeho závazků rozhodne soud.

Oproti současnému stavu spočívá úleva především v tom, že před vstupem do osobního bankrotu není nutné prokázat, že dlužník na splácení alespoň 30 procent skutečně má. "Zákon je i tak zejména k lidem, kteří se zadlužují v současnosti, příliš měkký," míní Jarmila Veselá, jednatelka společnosti Insolcentrum, která se zabývá analýzou a zpracováním dat z insolvenčních řízení.

Proč hodnotíte přijatou sněmovní verzi novely tak příkře?

Přijatá podoba oddlužení je sice z pohledu vyváženého přístupu k dlužníkům i věřitelům přece jenom o trochu odpovědnější než senátní verze, ale i to, co schválila sněmovna, jsou pořád dost volné podmínky. Zejména mi vadí, že nová pravidla oddlužení se budou týkat i lidí, kteří se zadlužují nově za skvělých ekonomických podmínek. A tito lidé by s velkou pravděpodobností byli schopni průměrně splatit i více než 50 procent hodnoty svých dluhů. Pro značnou část dlužníků tak představuje uvažované zmírnění podmínek snadnou, či dokonce nemravnou cestu z dluhů.

Jaké by podle vás byly správné parametry zákona?

Řešením by bylo, kdyby se pravidla podle přijatého sněmovního návrhu uvolnila jen pro tu skupinu, u které vznikly dluhy a exekuce do 1. 12. roku 2016, kdy vznikl zákon o spotřebitelském úvěru. A pro ty současné bych nechala podobu zákona, jaká je dnes. Řešení by samozřejmě mělo být nalezeno i pro matky samoživitelky s nízkými příjmy, důchodce a další, kteří na insolvenci nedosáhnou. Jenže to, s čím se počítá dnes, tedy s insolvenčními správci a jejich placením, je extrémně drahé a formální. Bylo by dobré pro ty nejslabší připustit třeba i možnost, že platit nebudou, ale vždy by měl existovat nějaký prvek zásluhovosti. Něčím by se o to měli zasloužit, třeba se přihlásit na obec a s něčím pomáhat, nějak si to odpracovat.

Vy jste sama zažila pocit člověka v exekuci, navíc zcela neoprávněné, zaviněné chybami úřednice exekutora. Jaké to bylo?

Prvních 14 měsíců bylo opravdu hrozných. Až před třemi měsíci jsem získala definitivní jistotu, když i Ústavní soud zamítl, že bych měla platit 18 milionů korun. Ale byly opravdu chvíle, kdy jsem si nebyla jistá, co náš právní systém udělá. Uvědomuji si přitom dobře, jak rozdílně může člověk problém z protilehlých stran barikády vnímat.

Spravedlnost po česku: Tři příběhy, kdy se v důsledku rozhodnutí soudu stala křivda. Poškození se roky marně snaží o nápravu

31. 12. 2018 ▪ 7 min. čtení

Vám ta událost změnila i profesní život.

Ano. Nechala jsem pak funkce v čele komory pro krizové řízení a insolvenci, nevykonávala jsem už činnost insolvenčního správce a zásadně jsem omezila advokacii, i když některé velké případy jsme si nechali. Zabývali jsme se poté více daty z insolvenčního rejstříku. Začali jsme firmami, konkurzy a viděli jsme, jak se tam majetek suše ztrácel, průměrné uspokojení bylo osm procent. A to je to, co může následovat po výrazném změkčení nároků na oddlužení. I v době, kdy se tvořila pravidla pro firmy, se říkalo: dejme dlužníkům šanci. Jenže když jim dáte možnost se splácení vyhnout, tak toho stoprocentně využijí.

Myslíte, že je to srovnatelný příklad? Majitelé firem se svými právníky a na druhé straně obyčejní, často chudí lidé s nízkým vzděláním? Jejich možnosti obejít pravidla jsou podle vás stejné?

Naprosto. Je tam lidský prvek a čeští lidé se historicky vždycky umí na situaci adaptovat. I na současnou podobu insolvenčního zákona, kde jsou pravidla velmi jasná, buď zaplatíte 30 procent, anebo máte smůlu. A lidé to svedli, dokonce průměrné uspokojení věřitelů je v insolvencích 56 procent. A čtvrtina z nich splatila dokonce 100 procent.