Němci a Francouzi, tradiční nepřátelé, se po druhé světové válce stali nejlepšími přáteli. Výrazem usmíření byla Elysejská smlouva z roku 1963. Dnes, přesně 56 let poté, Německo a Francie spolu v Cáchách podepisují novou smlouvu. Spolupráci chtějí ještě prohloubit, a to hlavně v rámci Evropské unie. O budoucnosti EU i o vzájemných vztazích s Českem mluví s HN německý a francouzský velvyslanec v Praze, Christoph Israng a Roland Galharague.

HN: Chtějí Německo a Francie, aby se na další evropské integraci podílely všechny země EU? Nebo bude stále častější, že některé budou postupovat rychleji?

Vlajka CH. I.: Důležité je, abychom my Evropané stáli při sobě. Svět nebude čekat, až se domluvíme. Pokud to dokážeme všichni společně, tím lépe. Pokud ale bude chtít skupina států jít ještě dál, nemůžeme je brzdit.

Vlajka R. G.: Jsou tu pokusy jak zevnitř, tak zvnějšku EU rozdělit. Jednota není totéž co nehybnost. Státy, které chtějí v integraci pokračovat rychleji, na to musí mít právo, aniž by je ty ostatní mohly blokovat. A tato rychlejší integrace musí být otevřená všem zemím EU, které by se k ní chtěly přidat v budoucnu. Něco takového už přece existuje dnes − mechanismus posílené spolupráce stanovený článkem 20 Lisabonské smlouvy. Česko se účastní několika takových projektů, například spolupráce v obraně.

Vlajka CH. I.: Byla by velká škoda, kdyby neexistoval Schengen jen proto, že do něj některé země nechtějí vstoupit. Pro naše tři státy, tedy Německo, Francii a Česko, je přece Schengen obrovským přínosem.

Christoph Israng

Německým velvyslancem v Praze je od srpna 2017.

Česko ale dobře zná už řadu let – v minulosti působil ve spolkovém kancléřství v Berlíně jako šéf oddělení pro střední, východní a jihovýchodní Evropu. Podílel se na urovnání česko-bavorských vztahů a přípravě návštěvy tehdejšího bavorského premiéra Horsta Seehofera v Praze v roce 2010. Před nástupem do Prahy byl Israng německým zástupcem při Organizaci pro zákaz chemických zbraní v nizozemském Haagu.

Vystudoval hospodářskou geografii, podnikové hospodářství a podnikovou ekonomiku a management.

HN: Co to ale znamená do budoucna? Jsou lidé, kteří říkají, že po odchodu Británie se výrazně sníží váha států, které nemají euro, a skutečným jádrem EU se stane eurozóna. Pokud k tomu dojde, musí se státy jako Česko smířit s výraznou ztrátou vlivu v unii?

Vlajka R. G.: Je pravda, že čistě aritmeticky budou mít země eurozóny po brexitu jasnou většinu. Francie a Německo se shodují, že by měla pokračovat další integrace eurozóny s cílem harmonizovat ekonomickou politiku jejích členů. V detailech se ovšem ambice jednotlivých zemí značně liší. Nemyslím si, že by se státy, které ještě euro nemají, měly obávat ztráty vlivu. Mají vlastní měnovou politiku, na druhou stranu jsou ale ohroženy riziky, která se států s eurem netýkají. Budeme rádi, až Česko do eurozóny vstoupí, ale rozhodnutí je na něm.

Vlajka CH. I.: V eurozóně existuje řada různých názorů na hospodářskou, finanční nebo sociální politiku. Někdy je větší shoda mezi Německem a Českem než mezi různými státy eurozóny. Byli bychom samozřejmě rádi, kdyby euro přijaly i další země.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.