Ziskovost českých firem klesá. Loni ve třetím čtvrtletí se jejich souhrnná míra zisku v sezonně očištěném vyjádření propadla na nejnižší úroveň minimálně od roku 1999. Čím vyšší míra zisku je, tím více peněz firmám zbývá po uhrazení nákladů spojených s výrobou. Mají více peněz nejen na dividendy, ale i na investice.

Míru zisku ovlivňuje hlavně vývoj takzvaných jednotkových mzdových nákladů, které zohledňují růst mezd a zároveň růst produktivity práce. Ty stoupnou letos v Česku tempem zhruba pěti procent, nejvýrazněji v celé Evropské unii, čili v žádné jiné zemi EU letos nebude růst produktivity zaostávat tak výrazně za růstem mezd jako u nás.

Vyšší investice firem by vedly k citelnějšímu růstu produktivity. Je ovšem otázka, zda jsou jejich marže stále dostatečné, aby na žádoucí investice měly. Současný enormní růst mezd, poháněný i přidáváním ve státní sféře a zvyšováním minimální, respektive zaručené mzdy, staví podniky před následující dilema. Na jedné straně je růst mzdových nákladů podněcuje k investicím a navyšování produktivity, na straně druhé ovšem ten samý růst mzdových nákladů vytváří nepříznivý tlak na jejich marže, který je může od celospolečensky žádoucího investování odradit.

Administrativní tlak na růst mezd − na rozdíl od přirozeného tlaku tržního − tak představuje stále rizikovější "hru s ohněm".