1. Nebudu chodit spát po půlnoci, protože dostatek spánku je důležitý pro zdraví a také se tím eliminuje riziko, že po půlnoci napíšu nějakou hloupost na Twitter.

  2. Nebudu se litovat, když se mi na ulici rozváže tkanička nebo když mi přijde pozvání na první preventivní kolonoskopické vyšetření.

  3. Nebudu se rozčilovat ve vlaku, že tam nefunguje internet, protože tam nefungoval nikdy a nikdy fungovat nebude, a wi­-fi signál tam České dráhy daly pouze proto, aby se telefony nepřipojily na mobilní data a jejich majitelé mohli v klidu hledět z okna a rozjímat.

  4. Nebudu na kolegu, který mi už několik let neodpovídá na pozdrav, v duchu ječet "Neumíš aspoň zabučet, ty blbe?!", protože ho přece zdravím dobrovolně a opětovat to není povinné.

  5. Nebudu vyčítat sousedce, že má ráda hlasitý sex, a zkusíme si na tom faktu se ženou najít to lepší, například že je fajn bydlet v jednom domě se šťastnými lidmi.

  6. Nebudu si hezké ženy v tramvaji představovat bez šatů, a už vůbec o tom nebudu psát do novin, protože žijeme v době, kdy spousta mužů mělo problémy i z mnohem malichernějších důvodů a v dnešním společenském klimatu se těžko hájit tvrzením, že je to pro ženy pozitivní, protože si je představuji hezčí, než asi ve skutečnosti jsou.

  7. Nebudu lhát, a to ani v naprosto bezvýznamných případech, jako když ženě udělám dlouhou přednášku o tom, že věci mají své místo, třeba náš otvírák na pivo, který je VŽDY na lince vedle lednice, a že když si ho půjčí, tak ho musí vrátit, a já pak ten otvírák najdu na stole v pracovně.

  8. Nebudu chodit na Facebook, protože vím, že vnitřní hlas, který mi říká "Jen se podívám, co je nového, nebude to trvat déle než dvě tři minutky!", mně zase sprostě lže, a jestli ho poslechnu, budu za půl hodiny nešťastný, naštvaný a plný výčitek.

  9. Nebudu si dělat legraci z mileniálů, protože to mají těžké, skoro všichni jsou v produktivním věku a některým se už blíží krize středního věku, což v jejich případě může znamenat i drsné životní změny, kupříkladu že se odstěhují od rodičů.

  10. Nebudu v metru pouštět starší lidi, protože 1) už je mi přes padesát a sedí i spousta těch, kteří jsou výrazně mladší než já, a 2) kdybych si stoupl, vystavím se nebezpečí, že někdo pustí sednout mě.

    Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

    • V článku se dále dozvíte:
    • Jak naložit s úředními obálkami s modrým nebo červeným pruhem?
    • Jak vyřešit dilema s Netflixem a buráky?
    • A má smysl se v novém roce rozčilovat nad Václavem Klausem mladším?

    Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

    Proč ji potřebujeme?

    Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

    Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

    Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

    Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

    Platba kartou

    Rychlá online platba

    Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
    Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

    Týden v komentářích HN

    Máte zájem o informace v širších souvislostech?

    Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

    Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

    Přihlásit se k odběru