V červnu loňského roku na sebe Libor Hledík upoutal pozornost na pražské aukci obrazů Jaroslava Faltýnka. Majitel brněnské firmy Trade Fides byl ochoten za abstraktní akryl místopředsedy hnutí ANO zaplatit jeden milion korun. Nikdo nedal víc. Kdo by ale chtěl vydražené plátno vidět na vlastní oči, má už smůlu. Hledík je nechal převézt do svého depozitáře, kde má stovky dalších obrazů. I od daleko respektovanějších autorů, než je amatérský malíř Faltýnek.

Na zmíněnou aukci po více než půl roce vzpomíná Hledík s jistými rozpaky. "Možná bych dnes uvažoval jinak. Nedošlo mi, že to někdo může chápat i tak, že si tím kupuji náklonnost vlivného politika," připouští byznysmen v rozhovoru pro týdeník Ekonom. S Faltýnkem si prý nijak blízcí nejsou a jak poznamenává, jediným zájmem z jeho strany od začátku bylo finančně podpořit prostějovskou školu pro postižené děti Jistota, kam byl výtěžek z politikovy benefiční akce směřován.

Pětapadesátiletý podnikatel Hledík − jehož technologická firma už šestnáct let střeží armádní muniční sklady, také mnohé hrady, zámky, banky či jadernou elektrárnu v Dukovanech − už dávno ví, že spolupráce s veřejným sektorem skrývá i jistá úskalí. Lze na ní vydělat dost peněz, ale také si člověk může celkem snadno přivodit existenční problémy. Na vlastní kůži to poznal v lednu 2006, když se na 81 dnů ocitl ve vazbě kvůli podezření z korupce. V té době to dokonce vypadalo, že Trade Fides trestní stíhání svého majitele nepřežije.

Obálka s milionem

Podle dobových informací se měl Hledík pokusit uplatit vysokého úředníka ministerstva obrany Miroslava Beňa. Vlastník firmy Trade Fides vše později vysvětlil jako nedopatření a shodu náhod. I policie zpětně z firemní dokumentace zjistila, že milion korun předaný Hledíkem v obálce Beňovi byl jen půjčkou na byt pro jednoho ze zaměstnanců Trade Fides. Státního úředníka, jenž byl ve firmě na "standardním pracovním jednání", prý majitel za chladného lednového počasí poprosil, zda by obálku (v níž byly bankovky) nepředal jeho sekretářce, která čekala u auta před domem… A vtom na domnělé korupčníky udeřila policie.

Mám obavy, že se té nálepky už nikdy nezbavím. I kdybych podporoval všechny postižené děti v zemi.

Soud Hledíkově verzi uvěřil a podnikatele nakonec po čtyřech letech osvobodil. Státní zástupce se ani nepokusil odvolat.

Byznysmen krizi nakonec ustál, o státní zakázky nepřišel. Dnes si ale není jistý, zda tehdy neměl daleko více tlačit na veřejnou satisfakci. Vadí mu totiž, že se kauza i po třinácti letech stále připomíná. "Mám obavy, že se té nálepky nikdy nezbavím. I kdybych podporoval všechny postižené děti v zemi," říká.

Z hlediska obchodů může být spokojen. Opakovaně uspěl i v dalších armádních tendrech a dnes má faktický monopol na technické zabezpečení velkých muničních skladů. Je jich po republice sedm, vojsko právě nyní chystá přesoutěžení zakázek na další období, které bude následovat po roce 2019.

Hledík by rád pokračoval, nicméně také tvrdí, že na vojácích už není existenčně závislý. Armádní zakázky prý nyní tvoří jen asi pětinu ročního obratu Trade Fides. Ten se nyní pohybuje kolem jedné miliardy korun.

Ve sklepě a v trabantu

Libor Hledík si zakládá na tom, že patří mezi podnikatele, kteří začali po revoluci úplně od nuly, aniž by cokoliv zprivatizovali. Společnost Trade Fides, dnes zaměstnávající tři stovky lidí, vznikla jako klasická garážová, či spíše sklepní, v suterénu jednoho brněnského domu. Hledík vzpomíná, jak ještě jezdil za zákazníky v trabantu. Upřesňuje také, že k soukromému byznysu jej na podzim 1990 přivedl kamarád z Brna Aleš Žák, s nímž firmu společně vlastnil až do roku 1997 (tehdy si byznys rozdělili na dvě větve a kolega Žák začal s distribučním prodejem bezpečnostních technologií a počítačových komponentů pod značkou Abbas).

Když se Hledík ohlíží, vybavuje si také, že na samém startu dlouho váhal, zda vůbec jít do podnikatelské nejistoty. Jakožto bývalému vedoucímu dálnopisné ústředny a nestraníkovi se mu po pádu komunistického režimu nabízela i možnost pokračovat na perspektivním místě v tehdy ještě státních telekomunikacích. Nakonec krok do neznáma udělal a s kolegou začali "na koleně" s montáží zabezpečovacích zařízení. Vidí v tom i vliv tehdy ještě žijícího dědečka z matčiny strany, jenž před rokem 1948 měl nevelký podnik na výrobu nádobí.

První významný kontrakt Hledíkovy a Žákovy firmy byla zakázka od brněnského biskupství na zabezpečení několika jihomoravských kostelů. Dalším přelomovým bodem pak dodávka pultů centralizované ochrany pro policii. Firma, jejíž doménou se stala nejrůznější čidla, kamery, požární hlásiče a bezpečnostní ploty, postupem času rozjela i svůj vlastní vývoj a výrobu, aby se odlišila od konkurence.

Libor Hledík (55)

Před rokem 1989 působil na místě vedoucího dálnopisné ústředny. V oblasti spojů pracoval i jeho otec a děda.

Podnikat začal hned po změně režimu, s kamarádem Alešem Žákem. První větší zakázka se týkala zabezpečení jihomoravských kostelů pro brněnské biskupství.

Klíčovým kontraktem se ale stala ostraha armádních muničních skladů. Pro vojsko jeho firma pracuje od roku 2003.

Bydlí v Lelekovicích u Brna. Je podruhé ženatý, má čtyři děti.

V roce 2002, za ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, získala již uvedenou klíčovou zakázku na technické zabezpečení muničních skladů. Téměř tříměsíční pobyt ve vazbě v roce 2006 pak ale majitele Libora Hledíka přiměl k přehodnocení života. "Všechno zlé je k něčemu dobré. Možná jsem byl příliš pyšný, možná jsem se někdy choval arogantně," vzal si prý ponaučení podnikatel, který se označuje za věřícího člověka.

V byznysu se poté rozhodl postavit ještě na další "nohu", aby už nebyl tolik závislý jen na jednom oboru a jednom velkém státním zákazníkovi. Vrhl se jako mnozí jiní do oblasti developmentu. V rámci uskupení Fortuno Group.

I pivovar v Krumlově

V pražském Karlíně, v Šaldově ulici, v září 2015 dokončili rekonstrukci a přístavbu někdejšího funkcionalistického domu z roku 1934. Vznikl tak administrativní Palác Aerohouse. V Brně ten samý rok zprovoznili nový polyfunkční dům LennART (na paměť švédského generála Lennarta Torstensona, který v roce 1645 se svými vojsky obléhal Brno).

V Českém Krumlově zase Hledík skrze firmu Centrum Český Krumlov investoval do rozlehlého historického areálu někdejšího pivovaru Eggenberg, situovaného v samém centru města, v Latránu. Na místě podniku, jejž kdysi ovládal nechvalně známý a v roce 2006 zastřelený "král podsvětí" František Mrázek, vznikl minipivovar s ročním výstavem pět tisíc hektolitrů. V okolních objektech by podle Hledíka mělo být v budoucnu muzeum a galerie. Ale hlavně také hotel zaměřený na kongresovou turistiku, což v Českém Krumlově chybí. "Na to bychom rádi sehnali partnera z oboru," dodává Libor Hledík. K jeho nemovitostním projektům patří i vysokohorský apartmánový dům v městečku Tröpolach na rakousko-italské hranici.

Ačkoliv si Libor Hledík myslel, že development jej od "bahna politiky" zcela odstíní, nepovedlo se to tak docela. Před několika měsíci musel například vysvětlovat, jak je možné, že se v jeho brněnském kancelářském objektu LennART, kde má i svou vlastní kancelář, usadil i bývalý jihomoravský hejtman Michal Hašek a vybudoval tam expozituru vlivné pražské advokátní kanceláře vedené Miroslavem Janstou (v níž Hašek pracuje coby koncipient).

Hledíkovy údajné vazby na Haška a podobně politicky vlivného Janstu (oba z ČSSD) novináři z MF Dnes dokreslili skutečností, že Hledíkův Trade Fides sponzoroval prvoligový basketbalový klub z Nymburka, jehož byl Jansta donedávna majitelem. Podle Hledíkova tvrzení jde o souhru na něm nezávislých okolností. Že jsou exhejtman Hašek a Janstova kancelář "u něj" v nájmu, původně prý ani nevěděl. "Šlo to mimo mě. A za tu dobu, co tam sedím, jsem pana Haška potkal asi třikrát na chodbě. Janstu nikdy a ani jsem nevěděl, že někdy vlastnil nějaký basketbalový klub," tvrdí.

Od Kokoschky po Toyen

Bezpečnostní firma Trade Fides dnes prý dokáže fungovat víceméně i bez Hledíka. To prohlašuje sám otec zakladatel. Říká také, že kdyby se teď našel velmi vážný zájemce o koupi jeho klíčového podniku, jednání by se patrně nebránil, ačkoliv sám žádné investory aktivně nevyhledává. Daleko více než dříve se teď podle svých slov snaží věnovat rodině − nyní hlavně malým dětem z druhého manželství − a také třeba koníčkům.

Při první schůzce s redaktorem týdeníku Ekonom, kdy se právě vrátil z Anglie, unavený, ale s nadšením vzpomínal na fotbalový zápas Manchester City a Manchester United, na němž v hledišti zažil i "nádherné chorály fanoušků". Na samém konci roku se zase chystal na potápění v exotické destinaci.

Do kategorie Hledíkových životních vášní spadá i sbírání obrazů, jak už bylo naznačeno v úvodu. První zakoupil už někdy v sedmnácti nebo osmnácti letech. A také si vybavuje, jak jako mladík opakovaně četl knihu Ambroise Vollarda Vzpomínky obchodníka s obrazy. O člověku, jehož neklidné oko objevilo opomíjený talent Vincenta van Gogha, Paula Cézanna, Augusta Renoira nebo Pabla Picassa. V byznysu vydělané peníze mu umožňují jít tak trochu Vollardovou cestou.

Téměř z tisícovky obrazů, které dnes vlastní, považuje Hledík za vysoce hodnotnou zhruba stovku, další dvě za velmi dobré. Neprodává, ale je rád, když cena sbírky v čase roste. Má díla od začínajících mladých umělců i od dávno etablovaných autorů domácí i zahraniční scény.

Zmiňuje třeba Toyen, Emila Fillu, Jana Zrzavého a Jindřicha Štyrského. Ovšem v jeho sbírce nechybí ani taková celosvětově uznávaná esa, jako je Camille Corot, Eugène-Louis Boudin, Camille Pissarro či Oskar Kokoschka. Z tvorby posledního malíře má ve sbírce jeho pohled na přímořské italské městečko Rapallo. Této Kokoschkovy olejomalby z roku 1933 si také nejvíce cení. "Získal jsem ji náhodou z jiné soukromé sbírky, přes vídeňskou Albertinu," popisuje, kterak se dílo stalo jeho majetkem.

Necítí se přitom být žádným velkým znalcem umění, už vůbec ne toho současného, jen poučeným laikem, který se při nákupu řídí i vlastní intuicí. Nejvíce jej oslovuje impresionismus, kubismus a celá raná moderna, díla z let 1850 až 1920. "Každý ten obraz mě musí něčím zaujmout. Není to nikdy tak, že koukám jen na finanční hodnotu," podotýká Hledík k obrazům ve své sbírce, které často zapůjčuje na nejrůznější výstavy.

U obrazu politika Jaroslava Faltýnka si je jistý, že se mu milionová investice nikdy nevrátí. Stačí mu prý ale hřejivý pocit, že vložený milion pomůže dětem. Zda to tak pochopila i veřejnost, už raději neřeší.

Když měl Libor Hledík říci, zda si více cení své firmy Trade Fides, nebo sbírky obrazů, chvilku váhal. Nakonec řekl, že firmy. Hlavně kvůli lidem, kteří v ní pracují.

Související