Máme už desítku nápadů, které chceme uvést na trh, říká ředitel dceřiné firmy Univerzity Karlovy Otomar Sláma

Nejstarší česká univerzita založila loni v červnu jako první vysoká škola dceřinou společnost, která se má starat o rychlejší a hladší přenos nápadů do světa byznysu. Rozjezd je zatím rychlejší, než lidé z firmy i rektor školy Tomáš Zima čekali. O tom, jak se firmě CUIP (Charles University Innovations Prague) s.r.o. daří, povyprávěl v rozhovoru pro iHned její ředitel Otomar Sláma.

Co založení firmy předcházelo? Jak vůbec škola došla k tomu, že chce takovou dceřinou společnost založit?

Přípravy založení firmy trvaly zhruba tři roky. S prvotní vizí přišlo už před lety tehdejší vedení Centra pro přenos poznatků a technologií (CPPT). Dnes má většina veřejných vysokých škol a zároveň valná část výzkumných institucí k dispozici centra transferu technologií, což je většinou integrální součást instituce. Ta má zpravidla na starosti přípravu přihlášek vynálezů, vzdělávání vědců, přenos znalostí a technologií do praxe. Stejně to funguje i ve světě.

Kde byl tedy problém?

Velikost univerzity je na jednu stranu šikovná věc, pokud ale chcete s někým obchodovat a jste takto velká korporace, je to problematické. Velikost je na škodu, protože všechny interní procesy trvají déle, než na co je komerční sféra zvyklá. Univerzita jednoduše nebyla za tímto účelem zřízená.

Jak tedy doposud vypadal převod nápadů do praxe?

Majitelem práv duševního vlastnictví je Univerzita Karlova, takže za ni jedná a podepisuje pan rektor. A pokud škola s dalším subjektem jednala a chtěla patent licencovat, nebo jej prodat, musela věc projít celým podpisovým kolečkem až k panu rektorovi. Přes právní oddělení, ekonomické oddělení... Vyjadřuje se k tomu spousta lidí a trvá to. Když škola poslala vyjednávací tým, který měl dojednat podmínky, nemohl na schůzce podmínky rovnou sjednat.

Takže investoři chápali podnikání se školou jako nejistý byznys, který bude dlouho trvat?

Byli v nejistotě. Situace se navíc komplikuje v momentě, kdy chcete založit spin-off společnost, tedy firmu s podílem školy. Pohybujeme se na poli rizikových investic, pracujeme s nápady v raném stádiu, které mohou za pár let způsobit boom na trhu, nebo to také fungovat nebude. Investoři navíc vstupují do dvojího rizika. Dodnes byli nuceni nápad jednak koupit a pak ještě nalít peníze do vývoje. Pro univerzitu bylo výhodné, že nenesla žádné riziko, ale v praxi to pak znamenalo, že k prodejům příliš nedocházelo.

Pamatujete na nějakou situaci, kdy škola přišla o slibného potenciálního partnera?

Nemohu být konkrétní s ohledem na dohodu o mlčenlivosti, ale byl jsem u jednání, která skončila na zdlouhavosti procesu. Je však pochopitelné, že univerzita má plnit i svou třetí roli, tedy společenský přínos. To znamená pomoci tomu, co se na škole vybádá, dostat do praxe. Na to přesně narážíme. Propast mezi akademickým výzkumem a průmyslovou sférou je typická nejen pro Českou republiku, ale je velmi obdobná i v ostatních zemích Visegrádské čtyřky. Univerzita Karlova se proto podívala po světě, kde to funguje mnohem lépe. Kde je objem transferu znalostí a technologií mnohem vyšší, i s ohledem na množství obyvatel či poměr HDP vložený do vědy a výzkumu. Pozvali jsme kolegy, nebo jsme za nimi zajeli do Cambridge, do Oxfordu, za kolegy z Katolické univerzity v Lovani, na ETH Curych a do Izraele, a ptali jsme se, jak to dělají, že jim to funguje lépe. Zjistili jsme, že většina těchto univerzit má k dispozici samostatný subjekt s vlastním IČO, což má v konečném důsledku dvě obrovské výhody.

Ty jsou jaké?

První je dynamika. V CUIP jsme jako s.r.o. schopni samostatně jednat. Když jdeme na schůzku, přivedeme si tam vlastního právníka, patentového specialistu a můžeme si stát za podmínkami, které dojednáme. Když to hodně přeženu, můžeme vše domluvit přímo u stolu a rovnou podepsat. Celý proces trvá týdny a ne měsíce jako dříve na univerzitě.

Čím to je, že máte takové pravomoci?

Vztah mezi Univerzitou Karlovou a CUIP je upravený příkazní smlouvou. Ta říká, že CUIP vykonává pro univerzitu některé činnosti, jako je transfer znalostí a že máme právo v nich univerzitu zastupovat. V momentě, kdy uzavřeme smlouvu, peníze přijdou k nám na účet a my je podle příkazní smlouvy přepošleme univerzitě. Druhou velkou výhodou, která souvisí s příkazní smlouvou, je zodpovědnost.

Jak to myslíte?

Pohybujeme se na rozhraní akademického a aplikačního světa, tedy na poli rizikových investic. Nápady nemusejí vždy fungovat, jednáme s obchodními společnostmi. A i když se dělá vše správně, existuje riziko, že obchod nedopadne, něco jednoduše nebude fungovat. V extrémním případě někdo musí nést zodpovědnost. A nikdo pochopitelně nechce, aby přišli na Univerzitu Karlovu exekutoři. Vše u nás probíhá transparentně, máme spoustu kontrolních mechanismů jako např. dozorčí radu. Může se stát ledascos, můžeme se dostat přinejmenším do soudního sporu. Případný soudní spor budeme řešit my a poneseme zodpovědnost. To chrání univerzitu Karlovu a její 700 let staré renomé.

Takže ručíte svým majetkem...

Přesně tak. Základní jmění činí 3 miliony korun.

Odkud pocházejí?

Jsou to neinstitucionální peníze, které univerzita získala ze své doplňkové činnosti. Nejsou to peníze daňových poplatníků.

Takže jsou to peníze, které jste už vydělali třeba díky svým objevům, které získali z prodejů licencí k patentům?

Je to kupříkladu zisk z pronajímání různých prostor. Peníze, které přicházejí z transferu znalostí a technologií je nutné investovat do primárních činností univerzity. Ale univerzita má třeba vlastní hotel a další objekty, které pronajímá.

Jak jste se vlastně k místu ředitele dostal vy?

Léta jsem pracoval v CPPT, začínal jsem jako projektový manažer, poté jako byznys development manažer, následně jsem se stal zástupcem ředitele. V té době jsme už připravovali založení dceřiné společnosti. Už jako byzyns development manažer jsem zjistil, že když jdeme někam obchodovat, není to tak jednoduché, právě kvůli malé dynamičnosti a problematické zodpovědnosti.