Na letopočtu 2019 je nejnápadnější, že jde o 30. výročí pádu komunismu. Otázka zní: má cenu si tehdejší události a dobu, která jim předcházela, připomínat jako něco, co je svým způsobem stále živé? Tedy snažit se ji reflektovat a vyrovnávat se s jejím dědictvím? Nebo je to už mrtvá minulost, která stojí maximálně za formální připomínku, třeba za nějaký ten věnec položený k pomníku ve dvě hodiny ráno, ale jinak je lepší dívat se jen dopředu?

V Česku se postupně prosazuje druhý pohled − nechat minulost být. Důvody dobře formuloval Jan Zahradil, lídr ODS do evropských voleb. "Když v Německu uplynulo 30 let od pádu nacismu, psal se rok 1975 a nikdo tam už nestavěl politický program na nekonečném vyrovnávání se s minulostí. Proto i zde bude v roce 2019 v politice úspěšný ten, kdo nebojuje únavné bitvy minulosti, ale je dobře připraven na nečekané bitvy budoucnosti".

Něco na tom je. Politika má skutečně řešit aktuální problémy a úspěšný je po zásluze ten, kdo to dokáže nejlépe. Jenže současně platí, že lhostejnost k minulosti bývá zákeřná. Když ji ztratíte ze zřetele, může se vám postupně, byť v jiné podobě opět začít zhmotňovat. Například v citovaném Německu to pochopili a zcela se od minulosti odstřihli. V roce 1975 tam opravdu nebyl premiérem evidovaný konfident gestapa a vládu nepodporovali pohrobci NSDAP. U nás se to nějak nepovedlo. Třicet let po pádu komunismu máme premiéra, který je v evidenci spolupracovníků StB, a vládu podporuje strana, která se od zločinecké KSČ v zásadě liší jen tím, že si do názvu přidala jedno písmeno a zrovna nemá sílu na to, aby se chovala jako svá předchůdkyně. Paralela s Německem nesedí. V české společnosti je neblahá minulost proklatě živá. Nemáme čistý stůl. Což mimochodem problematizuje i přípravu na ony "nečekané bitvy budoucnosti", o kterých mluví Zahradil.

Zdejší neochota k vyrovnání se s minulostí má důvod. 

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Co je příčinou rozdílu ve vnímání minulosti mezi Českem a Německem a kam se můžeme dostat, pokud jasně nezazní, co už nikdy v žádné formě nechceme.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru