Nejslavnějšími novináři roku 2018 bohužel nejsou ti, kteří napsali skvělé texty nebo natočili exkluzivní reportáže. Jsou jimi ti, o kterých psali a natáčeli jiní novináři. Ve střední Evropě Ján Kuciak. Redaktor on-line deníku Aktuality.sk, kterého nájemní vrazi zastřelili i s jeho snoubenkou Martinou Kušnírovou. Ve světě Džamál Chášukdží. Saúdskoarabský komentátor, který si šel vyzvednout na konzulát vlastní země dokumenty kvůli svatbě, ale za dveřmi na něj čekalo zabijácké komando.

Kvůli odposlechu, který Turci na ambasádě v Istanbulu nainstalovali, se dostala rekonstrukce vraždy Chášukdžího na veřejnost. S detaily, jako bylo rozřezání jeho těla pilou a rozpuštění ostatků v kyselině. "Nemohu dýchat," zněla poslední slova novináře. Jako by obecně vystihovala situaci novinářů v některých zemích. Dostávají se pod větší tlak diktátorských a autoritářských režimů. A to paradoxně v době, kdy internet a sociální sítě na druhou stranu komunikaci a předávání informací usnadňují. Facebook, Twitter nebo Google nepřinesly novinářům více svobody a prostoru. Spíš naopak: nepřátelé svobodných médií právě kvůli možnostem moderních technologií proti médiím přitvrzují.

Chášukdží otevřeně kritizoval mladého saúdského korunního prince Mohameda bin Salmána. Publikoval v deníku Washington Post, poskytoval rozhovory. Přes sociální sítě se samozřejmě jeho názory do království dostávaly, jakkoliv za sdílení nebo psaní "protistátních materiálů" hrozí mnohaleté tresty vězení. A protože saúdskoarabský režim nemůže odstřihnout internet od okolního světa − to dělá už jen Severní Korea −, potřeboval vypnout samotný zdroj kritiky.

V kritickém stavu je nezávislá žurnalistika v Turecku − ještě nedávno bylo dáváno muslimským zemím za vzor toho, jak lze skloubit islám a demokracii. Bývalý šéfredaktor prestižního deníku Cumhuryiet (Republika) Can Dündar se uchýlil do exilu v Německu, poté co jej turecký soud poslal do vězení za reportáže o tajných dodávkách zbraní do Sýrie. Přežil pokus o atentát, Turecko požádalo přes Interpol německé úřady o jeho vydání. Dündar je symbolem nové turecké přistěhovalecké vlny v Německu. Nejde o gastarbeitery, kteří přicházejí za prací, ale o lidi, kteří prchají z domova před pronásledováním. "Všichni jsme se učili, že novináři by neměli psát o sobě. Ale není to naše volba. Žijeme ve světě silných vůdců, kteří nenávidí svobodu slova a pravdu," cituje Dündara americký časopis Time.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru