Symbolicky v den, kdy pravoslavní křesťané slaví Vánoce, tedy 6. ledna, přijede nově zvolený metropolita Ukrajinské pravoslavné církve Epifanij do Konstantinopole. Tam v rukou celosvětového patriarchy Bartoloměje dostane tzv. tomos, dokument udělující této církvi autokefalitu, zjednodušeně řečeno samostatnost. Završí se první etapa více než třicetiletých (a přesněji stoletých) snah části ukrajinských věřících založit církev, která nebude závislá na Moskvě. Jenže to bude teprve začátek. Nová obec bude muset dokázat, že je "opravdová", tedy že má lidovou podporu, dokáže vybudovat vnitřní strukturu a současně se nedopustí chyb na minovém poli vztahů s věřícími, kteří budou chtít zůstat pod moskevským patriarchátem.

"Toto je církev bez Putina, církev bez patriarchy Kirilla, církev bez modliteb za ruskou vládu a ruská vojska, protože Kreml a ruská vojska zabíjejí Ukrajince. Bude to církev s Bohem," prohlásil na ustavujícím sněmu Ukrajinské pravoslavné církve prezident Petro Porošenko. Pro něj to byl moment triumfu. Byl to právě on, kdo počátkem letošního roku vyhlásil za svůj cíl získat oficiální uznání od centra pravoslaví v Konstantinopoli (dnes Istanbul). Tamní patriarcha Bartoloměj je považován za prvního mezi hlavami světových pravoslavných církví a nárokuje si právo udělovat samostatnost.

Oponenti Porošenka obviňují z toho, že de facto vede předvolební kampaň na religiózním poli. Čímž porušuje ústavu, která politikům zakazuje zasahovat do otázek víry. "To je sice pravda, ale musíte brát v potaz také souvislosti. Válka na východě, anexe Krymu, neskrývaná agrese ze strany Kremlu. V takové době je existence jednotné pravoslavné církve stejně důležitá jako existence silné armády. Zejména v podmínkách, kdy většinu farností kontroloval přes struktury moskevského patriarchátu Kreml," vysvětluje kyjevský novinář a autor několika knih o ukrajinské politice Sergej Ruděnko.

Infografika

Na Ukrajině až do poloviny prosince působily tři pravoslavné církve. Na počet farností s přehledem vedla Ukrajinská pravoslavná církev moskevského patriarchátu, která jako jediná byla ostatními pravoslavnými světovými církvemi považována za kanonickou. Vedle ní zde byla Ukrajinská pravoslavná církev kyjevského patriarchátu, která se oddělila počátkem 90. let, kdy se tehdejší kyjevský metropolita Filaret marně snažil dosáhnout odtržení od Moskvy. Filaret je kontroverzní osobnost, v sovětském období působil i jako biskup ve Vídni. Což se podle mnoha znalců nemohlo obejít bez spolupráce s tajnou policií KGB. Ostatně i to, že v roce 1979 dostal Řád přátelství mezi národy a jedenáct let nato Řád rudého praporu práce, ukazuje na to, že nebyl bojovníkem proti komunismu.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.