1973

Je to spíš záblesk než skutečná vzpomínka. Zadrnčí domovní zvonek. Jdeme ztemnělou předsíní a skleněnými dveřmi do kuchyně je vidět rozsvícený stromeček. Ta vzpomínka je můj etalon jednotky maximálního štěstí. Mám ji spojenou s barevnými elektrickými svíčkami a vůní jehličí. Ještě v dospělosti jsem si ten pocit dokázal přivolat zpět. Ale už je to pryč.

1974

Začíná mi být jasné, že s Ježíškem něco nehraje. Tak předně jsem kousky staniolu, kterým se mimo jiné zdobí stromek, našel v kuchyni na zemi. Ale už dva dny před Štědrým dnem. A pak všechna ta nezvyklá opatření. Proč je babiččina a dědova ložnice dva dny před Vánoci zamčená? A zdálo se mi to, anebo jsem papír, ve kterém jsem měl zabalenou stavebnici Merkur, viděl počátkem prosince u táty na stole? Trochu to diskutujeme se spolužáky v první třídě ZDŠ Mladé gardy. Ale netlačíme na pilu. Jeden kluk z béčka všude hlasitě vykřikuje, že Ježíšek neexistuje a že mu to rodiče potvrdili. Ale on dojíždí z Libně, a navíc je debil.

1975

Dobře, Ježíšek neexistuje. Jsou pro to nezvratné důkazy. Na existenci Ježíška mezi spolužáky druhé třídy věří už jen pár debilů. Zajímavé je, že jich je zhruba stejný počet jako těch, kteří loni tvrdili, že Ježíšek není. Objevuji komfortní zónu průměru. Jsou prostě věci, ve kterých není dobré být mezi prvními ani posledními. Doma jsem nic neřekl. Jednak jsem rodičům ani prarodičům nechtěl kazit radost ze všech manévrů, které jsou s předstíráním Ježíška spojeny. A pak jsem také slyšel pár odstrašujících příkladů od spolužáků, kteří se k odhalení ježíškovské konspirace hrdě přihlásili a teď musí pomáhat s balením dárků a zdobením stromku.

1977

Přestávám se před spaním modlit "Andělíčku, můj strážníčku", což po mně od dětství chtěla babička. Jednak mě to nebaví, zdá se mi mnohem zajímavější snít o tom, jak se stanu kosmonautem. A pak, když vás napálí s jednou fiktivní postavou, proč byste měli věřit na jinou? Jen proto, že do toho někdo musel nacpat mnohem víc peněz, protože všechny ty kostely, kláštery a papamobil rozhodně nebyly zadarmo? A s odstupem času mě napadá: možná to souvisí s tím, že Češi jsou jedním z nejateističtějších národů na světě. Protože kromě toho jsme společně s Rakušany a Slováky jedni z mála, kterým vánoční dárky nenosí důchodce, ale malé dítě, jmenovitě Ježíšek. Nemůže v tom být souvislost? Když se každý Čech někdy kolem šesti sedmi let dozví, že JEŽÍŠEK je vymyšlený, proč by věřil něčemu, co symbolizuje chlápek přitlučený ke kříži se jménem JEŽÍŠ? Jen nápad, netvrdím, že mám pravdu.

1978

Poprvé kupuji dárky pro rodiče a prarodiče. Vtipné je, že celá rodina stále předstírá existenci Ježíška. Takže své zabalené dárky po štědrovečerní večeři pokládám na zem v kuchyni, tam, kde poté "Ježíšek" postaví stromek, a hlasitě říkám: "Něco tady nechávám pro Ježíška!" Všichni dělají jako by nic. Mimochodem, babičce jsem koupil voňavku Živé květy. Stála 18 korun, prodávali ji v drogerii a ve skleničce byla ozdobná plastová konvalinka. Pamětníci teď určitě zjihli, Živé květy jsou podle mě v postnormalizační nostalgii na úrovni žvýkačky Sevak a sýrových sušenek Top. Pravda je taková, že nic horšího než Živé květy, verze "konvalinka", v žánru parfémů neexistuje. Chudák babička to na sebe jednou stříkla, aby mi udělala radost, a několik dní jsme se jí pak všichni vyhýbali.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dozvíte:
  • Kdo dostal pod stromeček vrtačku, a proboha proč?
  • Co o nakupování dárků soudí psychologové a ekonomové?
  • A jak to bylo s tou zapomenutou kytarou?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se