Nikdy jsem je neměla ráda. Nenávidím Vánoce! Jen zahlídnu v obchoďáku první čerty, Santy a kouličky, uslyším ty vodrhovačky a je mi slabo. Ale − proč ti to tady vykládám, vždyť ty to moc dobře víš. Vánoce jsou moje peklo. Tvou zásluhou.

Ženská je tady vod toho, aby makala a držela hubu. Než jsem pochopila, že přesně takhle to máš v hlavě srovnaný, chvíli to trvalo. Já blbá. První dva tři roky jsem se fakt snažila, hodně snažila, abysme to měli o Vánocích krásný. A nejen o Vánocích. Jenže tobě nic nebylo akorát, že jo? Ať sem dělala, co sem dělala, nikdy to nebylo úplně vono. Svíčkovou jsem měla moc tvrdou nebo málo smetanovou, brambory byly vždycky rozvařený, knedlíky s brouskem, košile špatně vyžehlená, vokna málo umytý, ani ty blbý parkety jsem nedokázala správně vydrátkovat.

Už si zapomněl? První adventní neděli jsem rok co rok trávila na kolenou a drhla podlahu v obýváku, jídelně, ložnici i v dětských pokojíčcích. A druhou neděli jsem ji zase pastovala a leštila. A zase na kolenou. Tak deset dvanáct hodin v kuse. Kdepak, nikdo mě přitom nesměl pomoct. Ani tenkrát, když se mi udělalo tak špatně. Dokud jsem tu podlahu nedodrátkovala, nezavolal jsi doktora. Přece ho nepozveš do takovýho bordelu, křičel jsi a nedovolil mi sáhnout na telefon. Tenkrát ještě nebyly mobily, neměla jsem na vybranou. Málem jsem potratila.

Málem. Jasně. Budeš tvrdit, že zase přeháním, že jsem hysterka, zmlsaná panička, co nikdy nic pořádnýho neuměla a prd vydrží. Však se taky nakonec nic zlýho nestalo. Máme tři krásný syny, tak co bys, že jo, trpěl nějakýma výčitkama. Ani tě taky netrápilo, že se kluci tak rychle od nás odstěhovali. Bylo jim sotva patnáct a už brali kramle na internát, jen aby nemuseli bejt s náma. Teda s tebou! A ty? Bylo ti to šumák. Stačil sis sám. Ovšem s jednou výjimkou: mě jsi potřeboval. Ne, ne, neměli jsme žádnej vztah, pak už ani žádnej sex. Ani strach ze samoty nebyl ten důvod, proč jsem s tebou musela zůstat. Tys mě potřeboval na buzeraci.

Už se neptám, proč seš zrovna takovej. Kašlu zvysoka na všecky psychologický příručky (a že sem jich svýho času přečetla!), kašlu na manželský poradny a kecy o vlivu rodinnýho prostředí, o traumatech z dětství. Slyšíš? Je mi putna, jestli jsi býval hyperaktivní s ADHD, nebo bez ADHD, jestli trpíš bipolární poruchou, nebo seš nevodhalenej autista, neléčenej schizofrenik, nebo jen přeučenej zamindrákovanej levák, jestli tě rozmazlovali, nebo mlátili, nebo co ti všechno dělali. Jsem pitomá, že jsem se nechala mlátit já!

To nezapřeš. A neukecáš. Všichni sousedi to věděli. A slyšeli. První facku jsem dostala právě na Štědrej den. Namáčela jsem zrovna horký vanilkový rohlíčky, ruce po lokty v cukru, linecký v troubě, rozdělanej bramborovej salát. Jasně, zase jsem nestíhala, trochu zmatek, no. A to tě vytočilo. Vešel jsi, rozhlíd ses, smrček mrskl na zem a prostě mi jednu vrazil. Abych se pohnula a začala konečně makat, vždyť za chvíli přijde Ježíšek! Nestačila jsem se ani vyděsit, chlácholila jsem děti. A ty jsi mně ještě dvě přidal, aby nedošlo snad k mýlce.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • K čemu potřeboval muž ženu?
  • Proč ji mlátil?
  • A jaká byla jeho vztahová mantra?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se