Když čelí vysoce postavený manažer obvinění z finančních machinací, většinou rychle zmizí z očí, aby pověst firmy příliš neutrpěla. V případě, že informace přece jen unikne na veřejnost, korporace minimalizuje škody tím, že se od svého šéfa zcela jasně distancuje.

Kauza Carlose Ghosna se z klasických vzorců vymyká. Renault Ghosna i měsíc poté, co ho partnerská automobilka Nissan obvinila, že používal firemní peníze pro vlastní účely, vede jako svého šéfa. I přesto, že stále sedí v japonském vězení.

To jistě svědčí o moci a vlivu, jaký si manažerská hvězda s brazilsko-libanonskými kořeny a vzděláním z elitních francouzských škol za dvacet let v Renaultu vybudovala. Ještě víc to ale vypovídá o tom, jak urputný boj o vliv v alianci vyrábějící ročně přes deset milionů aut právě probíhá.

Klíč k pochopení současných manévrů je ukryt v unikátní vlastnické struktuře aliance Renault−Nissan−Mitsubishi. Nejde o jednotný koncern, jaký důvěrně známe třeba v podání skupiny Volkswagen, která plně vlastní i ovládá Škodu i další plejádu značek od Audi (které sice zůstalo na burze, ale obchoduje se jen s "drobky, které VW nevykoupil) po Ducati. Francouzsko-japonská aliance je založena na vzájemném vlastnictví akcií. Renaultu patří 43procentní podíl v Nissanu, a je tak rozhodujícím akcionářem. Nissan naopak drží 15 procent akcií Renaultu (bez hlasovacích práv) a od roku 2016 ovládá Mitsubishi Motors. Tato propojení se ukula v době, kdy měly japonské automobilky problémy. Klíčový je rok 1999, kdy Renault získal 37 procent v Nissanu a zaplatil za ně 3,5 miliardy dolarů a 15 procenty svých akcií.

Už tehdy "opanoval" výrazně větší automobilku, což by se nemohlo stát, kdyby Nissan právě nebojoval o holé přežití. Záchranná kúra se − i díky Ghosnově roli − zdařila a automobilky dál fungovaly jako samostatné, i když úzce spolupracující entity. Ghosn to přirovnával k manželství. Stejně jako v něm si i v alianci, kterou spoluvytvořil, "manželé" zachovávají svou identitu, ovšem současně budují čím dál těsnější vztah a spojují je sdílené zájmy a cíle.

Ty se plní. Z výrobních pásů firem začleněných do aliance dnes sjíždí každé deváté na světě vyrobené auto. Ve slibném segmentu elektromobilů dokonce v počtu vyrobených vozů vede. Ovšem "kulturní rozdíly" mezi "manžely" vždy byly znát. Současnou aféru Japonci vidí jako příležitost, jak francouzskou kontrolu oslabit, generální ředitel Nissanu Hiroto Saikawa o tom mluvil poměrně otevřeně. Co bude dál? Že by se Ghosn dokázal rychle očistit, je nepravděpodobné, a tak Renault nového šéfa jmenovat musí. Velké slovo v tom bude mít francouzská vláda, která je stále jeho významným akcionářem (její podíl je stejný jako Nissanu).

Pozice Ghosnova nástupce (mluví se například o Didieru Leroyovi, který se prosadil v Toyotě, ale má za sebou i 15 let v Renaultu) bude jistě slabší, ale kurz ve vztahu k Japoncům zásadně měnit nemůže. Renault totiž nemá kam ustupovat, bez Nissanu by byl pouze středně významnou a vlastně jen na evropský trh omezenou značkou.