Kopretiny pro holky, vlčí hlavy pro kluky. Meče pro děti, přívěsky na batohy pro dospělé. Čertíka pro šéfovu manželku a vykrajovátka na perníčky. Vytisknout na 3D tiskárně se dá spousta věcí. Můžete si vytisknout i bustu oblíbené osoby, krabičky na malé dárky, žetony pro stolní hry nebo třeba kusy nové 3D tiskárny. Otázka je, jak je to snadné a jestli to dává smysl.

Odpověď na zásadní otázku kolem 3D tisku jsem hledal s jednou ze známějších 3D tiskáren, Dreamerem od čínské společnosti Flashforge. Jde o stolní tiskárnu, která působí dospělým dojmem "domácího spotřebiče". Má kvalitní šasi s dvířky, a umí tisknout různými barvami nebo i různými materiály zároveň. V šasi se skrývá prostor pro dvě cívky plastové struny a dvojice na sobě nezávislých "tiskových hlav".

Podobně jako třeba tiskárny Ultimaker nebo dražší verze vůbec nejpopulárnějších tiskáren od Josefa Průši se Dreamer prodává jako hotový výrobek, který stačí jen vybalit z krabice. V praxi ale uživatele čeká takový malý test, který ukáže, zda se člověk ke 3D tisku vlastně hodí. Nejprve je nutné tiskárnu vybalit, což trochu připomíná Tetris naruby. Výrobce využil místo uvnitř šasi na milimetr (už se těším na balení tiskárny zpátky do krabice), takže to chce trpělivost a opatrnost.

Po vybalení následuje nasazení tiskových hlav a větráku, který fouká vzduch přímo na vytlačený horký plast. K sestavení je potřeba poslepu zašroubovat pár vrutů. Tomu poslednímu se úplně nechtělo, ale s trochou trpělivosti se povedlo, stejně jako uložení cívek s materiálem do vnitřních držáků. V balení byla univerzální bílá a výrazná modrá s trochou lesku, obě půlkilové cívky jsou ze stejného materiálu PLA s průměrem 1,75 mm, ale tiskárna si poradí i s tiskem ABS plastu a speciálních variant materiálů, které kombinují plasty s dřevěnými pilinami.

Rychle a bezbolestně

Po montáži, která podle šikovnosti zabere mezi deseti minutami a věčností (asi třicet minut mi to trvalo i s hledáním ztraceného šroubku), už stačí projít prvotním nastavením tiskárny. To spočívá pouze v zavedení plastové struny do tiskové hlavy a ve vyrovnání tiskové plochy, které probíhá poloautomaticky – tiskárna přesouvá tiskovou hlavu, uživatel pak s pomocí přiložené karty nastavuje správnou výšku trysky nad podložkou. Není to výkřik nejmodernější techniky, ale funguje to.

První výtisk je možné provést téměř okamžitě. V balení je i paměťová karta s testovacími soubory včetně dvoubarevných modelů. Kromě toho se dá tisknout z počítače s využitím aplikace FlashPrint. O předání souborů do tiskárny se opět postará paměťová karta nebo USB kabel nebo ještě pohodlněji přímé wi-fi připojení. Aplikace je k dispozici v češtině, ovládání samotné tiskárny, které probíhá přes dotykový LCD panel, nabízí angličtinu, němčinu, polštinu nebo litevštinu.

Čeština tu ale chybí, což mi osobně nijak nevadilo – stačí základní znalost angličtiny. Vynikající vlastností tiskárny je možnost při tisku z SD karty zobrazit nejen názvy souborů, ale také jejich náhled a informaci o odhadované době tisku.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč autor přirovnává 3D tiskárny k soustruhu?
  • Kvůli čemu u práce s recenzovanou 3D tiskárnou dochází k plýtvání materiálem?
  • Za kolik je v Česku stroj k mání?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se