Už je to tak," řekl mi nedávno Jiří Peňás, "žijeme v době nové pruderie." Něco na tom je. Minimálně od Frlji­čovy hry v Brně, kde se na těle Ježíšově a na látce symbolu státní vlajky mělo hazardovat s dědictvím západní civilizace, a také od letní rozmarné debaty na téma porno na Vltavě se ve veřejném prostoru šíří výpady vůči modernímu umění, které je, krom jiného prý zbytečně, prvoplánově, a tudíž záměrně vulgární. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, regulátor mediální scény a dnes už také hlídač vysílané "čistoty jazyka", se poté jala pečlivě sledovat mluvu v televizích (zákon je zákon…ale předtím nebyl?), a tak se zápisy z jejích zasedání plní sprostými slovy, ať už jde o odkazy na novácký formát Tvoje tvář má známý hlas, na horolezecký dokument nebo na umělecky ambiciózní seriál Lynč, vyrobený ve spolupráci s nejznámější evropskou uměleckou televizí Arte.

Vysílat filmy ze současnosti před 22. hodinou v souladu se zákonem se téměř nedá, protože chtějí-li být tato díla současná a autentická, nemohou mluvit jinak, než jak to běžně činí společnost. Ano, dnešní jazyk je prošpikován vulgarismy, které však často plní jen funkci slovní vycpávky a v mnoha kontextech už nemají ani pejorativní či útočný, nebo dokonce urážlivý význam, protože jsou něčím jako hybridním slangem, výrazem příslušnosti k určité subkultuře. Staré dobré "vole" dnes automaticky, tedy mimovolně vyslovují (podobně fungují psané zkratky na sociálních sítích "woe", "tvl") i poslanci či moderátor populárního zábavného pořadu (nejen Jan Kraus). "Původní" význam těchto i jiných slov, jestli něco takového existuje, se dávno setřel. Samostatnou otázkou je, jak v těchto souvislostech hodnotit třeba lascivní narážky v různých zábavních pořadech typu Moje zprávy, Všechnopárty či StarDance, což je rovina, kterou "hnutí nové pruderie" paradoxně zcela přehlíží, ale to už by bylo trochu jiné téma. Postavení RRTV je v této věci nešťastně paradoxní: rada musí hlídat zákon a použití vulgarismů ve vysílání je v něm zkrátka upraveno tak, že je nelze použít ani v uměleckých dílech prakticky nikdy před 22. hodinou. A tak se regulátor stává čárkujícím automatem sledujícím výskyt explicitnějších výrazů ve vysílání. Absurdita situace, kdy zákon de iure omezuje odpovídající prezentaci moderního umění v časech, kdy ho většina společnosti může otevřeně a kriticky vnímat, a tím mu i rozumět, je bohužel pod vlivem nové pruderie často umocňována vpádem do končin, kde to ani z hlediska zákona není nutné.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru