Po ulici je na tahu Macron

Francouzská vláda by se mohla utěšovat, že zatím poslední manifestace v řadě už neprovázela vlna násilí a že na sobotní demonstraci na podporu dohody o ochraně klimatu bylo lidí řádově stejně jako těch, kteří v hlavním městě vyrazili do ulic ve žlutých vestách − těch žlutých vestách, které symbolizují odpor proti zdražení benzinu a nafty, jež mělo za cíl snížit škodlivé emise do ovzduší. Krok, kterým chtěla Francie přispět ke zlepšení globálního klimatu, ale narazil na odpor těch, kteří ho měli zaplatit. Právě v tomto paradoxu se odráží největší problém, který musí Emmanuel Macron akutně řešit.

Před osmnácti měsíci překvapivě vyhrál prezidentské volby, když obešel tradiční strany, protože oslovil velkou část veřejnosti přímo, mobilizoval ji prostřednictvím sociálních sítí. Ve žlutých vestách se letos spojila ta část veřejnosti, která se loni vyhnula hlasovacím urnám nebo podpořila populistickou Marine Le Penovou. Startovací požadavek odvolat zdražení benzinu byl jen zážeh, protože když vláda zdražení stáhla, už zní jen slovo demise.

Loni na jaře Emmanuel Macron ztělesňoval naději na změnu, dnes se vůči němu promítá odpor vůči změně, kterou přinesl, a to jich dosud nebylo mnoho a ty zásadní, například reforma důchodového systému, by teprve měly přijít. Až dosud prezident své plány prosazoval krok za krokem, s některými odborovými centrálami se dohodl a jiné obešel. S amorfním tvarem hnutí žlutých vest to není možné.