Ondřej Chlupáček
Experiment v Číně připomíná situaci nebo věc, na kterou se nechcete dívat, ale nemůžete od ní odtrhnout oči. Je to fascinující a zároveň děsivé. Vstupujeme do doby, kdy tvůrcem není ani příroda, ani Bůh (čtenář ať si dosadí libovolnou věc), ale lidstvo samo. Jeho pokrok, schopnosti vědců posouvat věci dopředu a vůle politiků dávat zelenou novým výzvám, před nimiž jako lidstvo stojíme. Budoucnost je teď!
Ale jsme na to připraveni? Dostatečně zodpovědní? Takhle ostrá dvousečná zbraň tu ještě nebyla. Ne nadarmo se čínskému "úspěchu" říká, že jde o experiment desetiletí, ne-li století. Nejhorší na tom je, že jako lidstvo většinou nejdříve konáme a pak až se dodatečně divíme, co jsme způsobili, respektive napáchali. Problémy nedokážeme řešit s předstihem, efektivně, kolektivně (za příklad můžeme dát samotný experiment, který byl pro vědeckou obec překvapením). Do jejich řešení se plete politika, zájmy byznysu, viz globální oteplování, znečišťování oceánů, nadměrná těžba a tak podobně.
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
- V placené části se dozvíte, jaké otázky bude muset lidstvo vyřešit ohledně genetického upravování lidských bytostí.
- Proč autor názoru navrhuje "rozumný" postup místo zákazů.
- Jak daleko jsme vlastně od možnosti mít "dětí na míru"?
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
