Naše "dilema" na konci totality před 29 lety bylo: buď totalitní a zchudlý režim, nebo svobodný režim, který se topí v bohatství. Žádné dilema to tedy moc nebylo. Chcete raději chudou totalitu, která vám diktuje, čemu musíte věřit, která vězní, mučí a vraždí své protivníky, nebo svobodu pohybu, myšlení a bohatství a režim, který si svých kritiků váží?

Těžší rozhodování by nastalo, kdyby to dilema bylo opačné: chcete svobodu a chudobu, nebo totalitu a bohatství? To by bylo těžké rozhodování. Chcete raději svobodu mysli v chudobě, nebo život v područí, ale topení se v bohatství? To, že toto dilema jsme nikdy nemuseli řešit, nás možná dovedlo k tomu, že jsme si vůbec nevšimli, jak k nám byly "dějiny", nebo spíš Veškerenstvo, laskavé. A také jsme si nevšimli toho, čemu lze říct Laskavost šťastné shody − že se totiž skutečně daří ekonomicky lépe, je-li země svobodná.

Chudoba ducha − chudoba hmoty

Ono to také mohlo být přesně naopak. Tedy tak, že jsou totalitní režimy efektivnější než ty svobodné. Ono z papíru, z teorie, "intuitivně", logicky by mohl totalitní režim skutečně být ekonomicky výkonnější. Žádné nákladné boje s konkurencí, výdaje na rek­lamu, monopolizací výroby by měly nastat úžasné "úspory z rozsahu" (čím větší továrna, čím více aut vyrábí, tím levnější je vyrobit jedno auto). Centrálně plánovaná ekonomika na papíře bude vypadat efektivněji než ­chaos tržní ekonomiky se všemi nejistotami. Navíc totalitní vůdce se ráno probudí s tím, že by bylo fajn postavit nové letiště, a odpoledne může začít stavět. To v demokracii musíme na vše v rukavičkách, aby se náhodou někdo nenaštval, rozmyslet si, na čí zahradě letiště postavit, všechno odkoupit, postarat se o místní ohrožené druhy žížal atd. Předpokládám, že také proto centrální plánování fascinovalo tolik vzdělaných ekonomů − protože to na papíře vypadalo, že bude mnohem výkonnější (a lidštější) než nešvary egoismu, soukromničení, fascinace ziskem, snahy zničit své konkurenty a "kapitalistického autismu".

No a vidíte, přesný opak byl pravdou. Navíc po sobě centrální plánování zanechalo zcela zhuntovanou přírodu a vzduch − právě ono společné komunistické obecné plánování, které mělo tak vehementně hledět na obecné blaho. Trvalo nám desítky let ­krvežíznivého a sobeckého kapitalismu, než jsme si vyčistili tu společnou přírodu kolem sebe.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Proč se ekonomice a lidem daří dobře v zemích, kde panuje demokracie?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru