Za nedlouhou dobu nás čekají oslavy Nového roku 2019, které jsou spojovány s novoročními předsevzetími a sliby. Obdobné sliby slýcháme od politiků, nikoliv však na počátku nového roku, nýbrž na počátku předvolebního boje.

Datování začátku a konce roku je snadné. Ale jak datovat počátek předvolebního boje? V tomto boji se nacházíme poslední roky nepřetržitě, tudíž nemá smysl stanovovat jeho začátek a konec. V roce 2017 byly volby do Poslanecké sněmovny, v roce 2018 volby prezidentské, krajské a senátní. Do roku 2026 nás čekají alespoň jednou za rok nějaké volby.

V čem je problém? Pokud v rámci novoročních slibů budeme v lednu jeden den sportovat a po zbytek roku nikoliv, tak si kondici nezlepšíme, ale patrně žádné výrazné zdravotní problémy nás v novém roce nečekají. Pro trvalé dopady našich novoročních předsevzetí však musíme v dodržování slibů vytrvat, protože pozitiva z toho plynoucí se obvykle neprojeví ihned, ale po (možná až příliš dlouhém) čase. Na druhé straně požitek z pohodlného sezení na pohovce místo lyžování na sjezdovce cítíme ihned, negativa v budoucnu.

V případě politických slibů je to obdobné. Dopady dobře míněných a realizovaných slibů nejsou většinou viditelné ihned, ale později, tedy v dalším volebním období či za několik desítek let. Pozitivní dopady slibů populistické povahy pocítíme obvykle rychleji, tedy před volbami, jejich negativa však až v dlouhém období a to už možná bude u moci někdo jiný.

Uveďme jeden příklad za všechny. V poslední době jsme slýchávali o snižujícím se podílu dluhu vládních institucí na HDP. Toto snížení nastalo z podstatné části díky vyššímu růstu HDP, a nikoliv vlivem razantního snížení nominální výše dluhu. Ke snížení přispěly také nižší úroky placené z dluhu. Bylo to mimo jiné kvůli extrémně nízkým úrokovým mírám, které tu nebudou stále, a rovněž díky velmi nízké průměrné době do splatnosti dluhu, na kterou upozorňoval Mezinárodní měnový fond ve své studii v roce 2017. Splatnost sice již narůstá, ale v době vyšších úrokových měr. Krátkodobě jsme tedy byli svědky nižších úrokových plateb, avšak z delšího pohledu se nejedná o vhodný krok. V dobách nízkých úrokových měr by bylo vhodnější volit dluhové cenné papíry s delší dobou do splatnosti, abychom snížili refinanční riziko plynoucí z krátkodobého zadlužení v době vyšších úrokových sazeb.

Dále bychom v obdobném duchu mohli hovořit o nízké investiční aktivitě vlády, chybějící dlouhodobé koncepci ve školství či zdravotnictví, problematice stárnutí populace (náklady na zdravotní péči a otázka financování důchodů), přílišné byrokracii (například získání stavebního povolení, jehož nepřiměřené protahování činí nabídku na realitním trhu velmi neflexibilní), nízké celkové produktivitě a podobně.

Co dodat na závěr? Ačkoliv neplnění osobních novoročních slibů má mnohdy v dlouhém období nepříjemné dopady na náš život, neplnění populistických slibů politiků by pozitivní dlouhodobé důsledky na ekonomiku mít mohlo. A naopak plnění těch dobrých slibů bychom všichni uvítali. Alespoň v dlouhém období.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru