Liberálně založená část společnosti stále sleduje Andreje Babiše poněkud nevěřícně. Jeho nedávné prohlášení "Nikdy neodstoupím, nikdy" působilo přízračně, jako by patřilo do jiné doby. Nepochopitelně se může jevit i to, že vzdor všem aférám Babišova podpora nemizí, naopak spíše roste. Leckdo si tak klade otázku: Kdo to vlastně je Andrej Babiš? Je to jen výjimečně schopný populista? Nebo rovnou potenciální autokrat? Kam až může zavést Česko?

Debata je vzrušená, někdy až moc. I proto, že dosud chyběl diskusi o babišismu střízlivější interpretační rámec. Nyní ho nabízí tým brněnských politologů z Masarykovy univerzity. V nové knize "Já platím, já rozhoduji", která se věnuje dosud málo zmiňovanému fenoménu podnikatelských stran, konstatují, že Andrej Babiš je především úspěšný politický podnikatel. A jejich hlavní závěr je: nepanikařte, polistopadová demokracie Andrejem Babišem nekončí.

Loupežník či homo politicus

Z výrazu "politický podnikatel" asi nebude Andrej Babiš dvakrát nadšený. Sousloví v Česku evokuje, že dotyčný chce z politiky něco vytřískat, zejména vydělávat na státních zakázkách. Jako první se u nás koneckonců za "politického podnikatele" označil hybatel pražské ODS z éry Pavla Béma Tomáš Hrdlička. Mimochodem takhle chápanému politickému podnikatelství odpovídá ve světě ze všeho nejspíš výraz amerického ekonoma DiLorenza "loupeživý baron".

Brněnští politologové ale podávají termín "politický podnikatel" neutrálně. Je to podle nich zkrátka někdo (povětšinou bohatý byznysmen, ale není to podmínkou), kdo se rozhodl něco podniknout v politice. A za tím účelem založil politickou stranu, již plně ovládá, dalo by se říci, že ji vlastní, a která je především nástrojem jeho sebeprosazení. "Politický podnikatel představuje svébytnou odrůdu, jakýsi specifický poddruh čeledi homo politicus," píše hlavní autor knihy Lubomír Kopeček. V nejširším slova smyslu je motivací politického podnikatele úspěch, který ale nelze redukovat jen na ekonomický zájem či snahu stát se diktátorem − i když obojí je samozřejmě možné.

Babiš, plagiátor Berlusconiho

V Česku jsme zcela zaujati fenoménem Andreje Babiše, ale politologové Masarykovy univerzity upozorňují, že podobných politických podnikatelů, jako je on, najdeme ve světě překvapivě spoustu. Podstatné přitom je, že demokracie se s nimi zpravidla nehroutí.

Dobře je to vidět na příkladu Silvia Berlusconiho, který je vlastně předobrazem či prototypem všech politických podnikatelů. U něj stojí za to se spolu s autory zastavit, protože opravdu až zaráží, kolik naprosto totožných momentů s Andrejem Babišem u něj nacházíme.

Tedy: Berlusconi nastoupil v době hluboké krize italské politiky, kdy se po akci Čisté ruce prakticky rozpadlo tamní politické spektrum. Analogicky Babiš nastoupil na vítěznou cestu v roce 2013 − taktéž po "protikorupční" razii státních zástupců na Úřadu vlády.

Berlusconimu se podařilo úspěšně předstírat, že nemá nic společného s dosavadním režimem, přestože patřil k dlouholetým souputníkům socialistického premiéra Bettina Craxiho. Babišovi se povedlo totéž, přestože měl dlouhá léta blízko k sociálnědemokratickým politikům typu Stanislava Grosse. "Je ironické, že se do čela boje proti korupci postavil podnikatel, který zbohatl i s pomocí úzkých kontaktů s politiky, které nyní začal ostře kritizovat," poznamenává k tomu na okraj Lubomír Kopeček.

A dál: jak Berlusconi, tak Babiš měli pro svůj vzestup k dispozici mediální impérium, oba použili v kampani důsledně marketingové metody. Prakticky totožný je i obsah jejich politiky. Slogan "řídit stát jako firmu" není Babišův, používal ho jako první Berlusconi. Věty o nutnosti nahradit staré politické elity lidmi s praktickou zkušeností se životem a jeho těžkostmi též nejsou Babišovy, pochází z prvního Berlusconiho projevu v italském parlamentu. I program, který připomíná spíš "nákupní seznam" zaměřený na řešení praktických problémů než politický manifest, pochází od Berlusconiho z roku 1994. Rovněž organizace strany, kdy lídr rozhoduje takřka o všem, je u projektů Forza Italia a ANO prakticky totožná, stejně jako to, že základ stranických kádrů tvořili lidé z podnikatelského impéria. A tak dále.

Andrej Babiš se jeví v tomto světle nikoliv jako kreativec, ale jako učenlivý Berlusconiho žák, či chcete-li úspěšný plagiátor. Podobností je tolik, že si snad můžeme dovolit srovnání spekulativně protáhnout do budoucnosti. Italská liberální demokracie politického podnikatele Berlusconiho přežila (i když zrovna hezký pohled na tamní poměry není). Takže to můžeme brát jako opatrnou nápovědu, jak to nakonec dopadne s politickým podnikatelem Babišem a jeho vlivem na demokratický systém u nás.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč se političtí podnikatelé dostávají často do vězení?
  • Jak změnil fenomén podnikatelských stran českou politickou krajinu?
  • Z čeho vyplývá totální loajalita Babišových voličů k jeho projektu?
  • Jak nebezpečný je ve skutečnosti pro fungování zdejší liberální demokracie?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se