Jak se mění pohled na dárcovství a neziskový sektor

Podpora dárců roste, navzdory poklesu důvěry

◼ Jana Šagátová, vedoucí oddělení fundraisingu organizace SOS dětské vesničky

Navzdory průzkumu CVVM, který v uplynulých třech letech ukazoval pokles důvěry v neziskový sektor, vidím situaci ve společnosti pozitivně. Mnohé údaje o dárcovství v naší zemi ukazují, že snaha některých osobností diskreditovat dobročinné organizace a popírat jejich význam pro společnost naštěstí nemá na ochotu lidí podporovat charitu zásadní vliv. Většině neziskových organizací trvale rostou příjmy od dárců, byť každé jiným tempem, a zaznamenáváme také čím dál větší zájem o dobrovolnou pomoc. Takže ano, pohled na dárcovství ve společnosti se mění a je zřejmé, že pod nánosem iracionálních emocí vyvolávaných a zneužívaných populisty se (už bez pozornosti médií) trvale rozšiřuje základna společensky odpovědných lidí.

Na druhou stranu by bylo chybné usuzovat, že má neziskový sektor vyhráno. Počet dobročinných organizací v Česku je vysoký a lze říci, že neziskovky nebo nadace přibývají a rostou rychleji než ochota dárců navyšovat svou pomoc. Vidíme tak stále více dárců, pro něž není jednoduché rozhodnout, komu pošlou svoji pomoc. Podporují tedy několik organizací nebo nadací najednou, u firem jde někdy i o desítky. Aby si však neziskové organizace při této vznikající praxi zajistily dostatek finanční podpory na dlouhodobou kvalitní péči, jsou nuceny vynakládat čím dál větší úsilí a množství prostředků na získávání darů. Úsilí a prostředky, které by bylo jinak možné věnovat na naplňování jejich poslání. Za těchto okolností by zejména u firemních dárců pomohla situaci stabilizovat konvergence darů a uzavírání víceletých partnerství, u nás stále velmi vzácných, jež by charitativním organizacím dodaly základní existenciální jistotu. A nejvíce těm, jež z charakteru své pomoci potřebují hradit mzdy sociálních pracovníků a služby pro potřebné.

V neposlední řadě myslím brzdí rozvoj dobročinnosti u nás také to, že se ve společnosti nedaří nalézt sjednocující prvek, který by mobilizoval soudržnost a ochotu ke vzájemné pomoci v naší společnosti mimo období humanitárních krizí. Jednorázové vlny solidarity se prozatím jen obtížně daří transformovat v trvalou podporu, která je ovšem pro neziskové organizace mimořádně hodnotná. To pravděpodobně souvisí s tím, že se stále nedaří široké veřejnosti odůvodnit skutečnou společenskou hodnotu sociální práce. Navzdory tomu, že je to právě sociální práce, která pomáhá lidem v nouzi a nepříznivé situaci naplnit jejich potenciál, a přispět tak harmonickému fungování celé společnosti.