Vážení čtenáři,
udržitelný rozvoj, cirkulární ekonomika, oběhové či bezodpadové hospodářství jsou jen různé výrazy pro totéž − snahu o to, aby se lidé začali chovat podle zásad zdravého rozumu. Naše (západní) společnost žije v takovém blahobytu, že už je pro nás úplně normální vyhazovat věci, které ještě fungují nebo by se daly jednoduše opravit, a kupovat místo nich nové, modernější, hezčí, výkonnější či kdovíjaké. Podporují nás v tom výrobci masírující spotřebitele (všimněte si toho výrazu, který se vžil pro označení nakupujících lidí) reklamou na své úžasné produkty, ale i politici ve snaze roztáčet "kola" ekonomiky rychleji, k většímu "růstu" − tedy především k větší spotřebě.
Sofistikovanost produkce a logistiky zboží dnes dosáhla takové úrovně, že je v mnoha případech levnější koupit výrobek nový než se vůbec zabývat tím, jestli by ten starý ještě šel opravit. Obrovská konkurence navíc vede k neustálému tlaku na cenu, výrobci jsou nuceni používat méně kvalitní součástky a životnost výrobků stále klesá. Dobrým (a prokazatelně existujícím) příkladem pověstného "kazítka", které spolehlivě způsobí závadu výrobku těsně po záruční době, jsou levné kondenzátory z Číny, jimiž výrobci elektroniky nahrazují kvalitní japonské. Kvůli několika vadným kondenzátorům za pár korun pak vyhodíme celý výrobek v hodnotě o mnoho řádů vyšší.
HDP roste, roste však i hora odpadků, která se zvedá za neustále bobtnající populací. A zásoby surovin, které by bylo možné ještě někde po světě vydrancovat, povážlivě klesají. Racionální přístup ke spotřebě všeho možného, recyklace či nové způsoby využívání odpadu jsou tedy pro lidstvo krokem správným směrem − k budoucnosti.
