Generace hippies měla heslo "make love, not war", což se do češtiny špatně překládá, protože jde o mírnou slovní hříčku. Make love, otrocky přeložené, znamená "dělat lásku", ale ve skutečnosti jde o vzájemné milování se, tedy o milostný sexuální akt. Do češtiny by se to tedy dalo přeložit jako místo války dělejte milování, ale to už tak pěkně nevyzní.

Toto heslo, které symbolizuje hnutí "květinové síly", flower power, ovlivnilo generaci našich rodičů a zároveň se stalo jakýmsi nepsaným idealistickým maximem. Víra v to, že nás láska (nebo milování) odnaučí válce a nenávisti, je sice krásná (a podobnou naději lze občas najít i v křesťanství), nicméně poněkud idealistická a nepraktická. Jak daleko bychom se asi dostali, kdybychom každému agresorovi nastavili láskyplně druhou tvář? Kdybychom násilný akt nechali bez reakce, bez odplaty? Jak by mohla skončit (třeba druhá světová) válka, kdyby mezi nenávistí přesycená vojska plná instrumentů na zabíjení vstoupil někdo, kdo by je vyzýval k lásce místo války?

Ironií je, že by tento návrh vojáci obou stran jistě uvítali. Na tom se všichni shodneme − byť to zní šíleně nerealisticky a naivně. Kdo by si myslel a křičel do světa, že nenávist je lepší než láska a že válka je lepší než mír? Který z krvácejících vojáků by nebyl raději, kdyby se "někde nahoře" síly domluvily na příměří? Snad všichni by raději mír, ale války se holt dějí stále, byť jsme na papíře racionální, post­ideologičtí (hoho), neinfantilní, vzdělaní, kulturní, kultivovaní a je už přece rok 2018 a jsme historií poučeni.

Obchod místo lásky

Ještě předtím, než se pořádně rozjelo hnutí hippies, napadlo v Evropě pár státníků něco podobného, ale s mírnou variací: make trade, not war! Tedy místo války obchod − neválčete, obchodujte. Vzletná slova o lásce a milování byla nahrazena čímsi mnohem "primitivnějším", hokynářstvím, chtělo by se říci. Válkou zničená Evropa začala pracovat na tom, jaký princip využít, aby se něco podobného nikdy neopakovalo. Jenže za ta tisíciletí evropských válek jsme nikde žádnou pořádnou radu, jak na to, nevygenerovali. Jen samá idealistická, dnes by se řeklo naivně pravdoláskařská klišé.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru