Díky informacím ze sdělovacích prostředků vnímá veřejnost vývoj českého exportu vcelku pozitivně. Od našeho vstupu do Evropské unie se svým objemem více než zdvojnásobil a stal se hnacím motorem české ekonomiky. Jeho dosavadní vývoj ovšem vykazuje i některé stinné stránky, jejichž podcenění by se nám v budoucnu mohlo vymstít. Předchozí vlády to zaznamenaly a vhodná opatření zahrnuly do Exportní strategie, přijaté na léta 2012 až 2020. Slabiny českého exportu vidí následovně.

Jednostranná orientace

Vývoz se mimořádně silně orientuje na členské země Evropské unie, přičemž jeho objem dlouhodobě překračuje 80 procent, podíl Německa se přibližuje hranici 40 procent. Ve snaze diverzifikovat teritoriální zaměření exportu navrhla vláda v Exportní strategii skupinu 12 prioritních a 25 zájmových zemí, na které by měli tuzemští podnikatelé svůj vývoz v budoucnu zaměřit. Až na některé výjimky (Maroko, Mexiko, Izrael) se však záměr nedaří naplnit, zejména směrem k rozhodujícím světovým ekonomikám (USA, Čína, Rusko). Objem exportu do zemí unie se tak v loňském roce přiblížil hranici 84 procent z objemu celkového.

Nevhodná struktura

Rozhodující položkou českého exportu jsou podle mezinárodní klasifikace SITC stroje a dopravní prostředky, které dlouhodobě tvoří nadpoloviční objem českého exportu. Tento podíl neustále roste (54,5 procenta v loňském roce). Česká republika se v globálních přehledech uvádí jako pátý evropský a patnáctý nejvýznamnější světový výrobce v automobilovém průmyslu. Tuzemský export i celá ekonomika je na vývoji tohoto výrobního odvětví životně závislá. Obchodní válka s USA, kterou odstartovala ochranářská opatření unie i Spojených států, může toto odvětví zasáhnout. V tomto světle není výhled dalšího vývoje příliš optimistický.

Chybí vyšší přidaná hodnota

Podíl výrobků s vyšší přidanou hodnotou (kterým se říká hi-tech) na vývozu zůstává velmi nízký, když podle údajů ministerstva průmyslu a obchodu dosáhl loni 15,4 procenta. Od vstupu do unie narostl jen nepatrně (o 3,6 procenta), navíc pouze v elektronice a telekomunikacích. U ostatních oborů dochází ke stagnaci, nebo dokonce k poklesu tohoto podílu. O Česku se tedy právem mluví jako o "montovně" Evropy.

Nedostatek malých podniků

Více než dvě třetiny exportního objemu tvoří nadnárodní společnosti, což je zčásti i výsledkem vstřícných tuzemských investičních pobídek. Exportní strategie si klade za cíl zvýšit až o polovinu počet exportujících malých a středních podniků a k tomu zajistit i příslušnou proexportní podporu. Ta je ovšem zatím spojena s mnoha problémy. Podpora České exportní banky se týká jenom zanedbatelné části vývozních transakcí a nadále vykazuje značnou míru rizikovosti. Podobně i další formy exportní podpory (například podnikatelské inkubátory a akcelerátory) nevzbuzují příliš důvěry podnikatelských kruhů, neboť jejich fungování není vždy dostatečně průhledné a výsledky jejich činnosti se málo srozumitelně a čitelně prezentují veřejnosti.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru